Partnerský vztah

Lola zeptal se před 1 rokem

Dobrý večer, myslim, že by byl čas si s někým promluvit o problémech, které mám ve vztahu s přítelem.
Jsme spolu téměř 2,5 roku, ze začátku samozřejmě velké splanutí a láska, jak to ve vztazích bývá, pozornost, starost o druhého projevování citů,čas trávený společně. Po 3 měsících vztahu jsem otěhotněla, nyní máme rok a pul starou dceru, ovšem mám pocit, že těhotenstvím to vše začalo, partner se začal měnit, začalo to prací od rána do večera, s tim se začaly dít i hádky výčitky, a problémy v komunikaci, čekala jsem vždy alespoň zprávu „přijedu“ později, to bylo období kdy partnera ještě sem tam mrzelo, že mě něco trápí, ještě ho to zajímalo, samozřejmě situace se stupňovala a me začaly city a pozornost chybět, pořád se nic nedělo, po 3/4 roce kdy sem to chtěla ukončit  než se dcera narodila, jsem viděla z jeho strany jeste poslední snahu, když sem mu dala papíry ohledně navrhu na alimenty a péči o dceru, stim že se něco musí změnit, vždy když přišla tato fáze, kdy jsem byla už z nešťastného vztahu unavená a chtěla odejít dva dny se snažil a pak se to jeste zhoršilo az nakonec kdy jsem si procházela po porodu poporodní depresi a on me nechal s dcerou samotnou, kdy sem mela strach, že ji ublížím, vyhodila jsem ho at jde bydlet zpět k sobě, nebýt tehdy kamarádky, nezvládla bych to. Do dnes mi to má za zlé a vše je moje chyba, protože jsem ho tehdy vyhodila, žiji a vychovávám dceru sama a máme vztah nevztah na 25 km daleko, telefon málo kdy vezme, a sem tam přijede na pár hodin, občas v týdnu večer když je něco třeba a z pravidla v neděli po obědě.. Tvrdí že s námi chce být s nami oběma ale ma toho moc, rekonstrukci vrchního patra baraku kterou dělá uz 3.rokem a nic se nijak moc nezměnilo, a práci je OSVČ Tesař, poslouchám pořád jsme rad ze prijdu domu a jdu spát, a rodina nikde, pak jezdí ke strýci dělat cosi, prostě ani pri nejmensim to nevypadá jako by s nami chtěl vážně být i kdyz jednou za za měsíce rekne že ano a plánuje dceři pokoj.. Je uzavřený nekomunikuje, i pres moji snahu s nim mluvit, cokoli řeknu že mame nějaký problem nebo ze se mi neco nelíbí, ihned to otočí ze mu vycitam, nebo po nem křičím pritom s nim mluvim z 90% v klidu někdy možná podrážděne, když uz po dvou letech opakuji to samé, že chci jen trochu času, zase se snim smát, že bych chtěla pro dceru tátu každý den ne jen kdyz se mu to hodí, byl by skvělým otcem kdyby s nami byl, dcera ho má ráda, ráda s nim tráví čas, když jsme spolu všichni jsme šťastní. Partner vi, že bych s ním ráda zestarnula, že bych s nim chtěla druhé dítě, ano asi tuto moznost připouští, ale zásadně musi být po jeho. Striktně to bude řešit az dodela vrchní patro, do té doby o tom nesmim ani mluvit, ja vim, ze to neni idelani plánovat děti nebo svatbu, když máme nebo spíše nemáme žádný vztah mezi sebou, ovšem to je jediný člověk s kterým bych to druhé dítě chtěla a i si ho vzít, nemusí to být hned, ale chtěla bych mít jistotu v muži, kterého miluji. Chtěla bych někdy slyšet, že to má stejne ackoli to semnou není lehké stejne jako s nim.
Jsem adoptovana, máma umřela letos na velikonoce a otec je alkoholik, mám bratra na kterého se také spolehnout nemohu, proto je pro me rodina velmi důležitá a snazim se ji udržet jak to jde, před 4 lety sem s jiným partnerem přišla o dvojčata, pořídila jsme si kočku, kocka je ted pro me vice než mazlíček. 
Už nevím jak s nim zase najít to pouto, komunikaci, jak s ním najít pochopení pohlazení, rada bych naší rodinu spojila zase v jednu domácnost, bez věcných výmluv na práci a únavu, bylo to tu x krát sliby o tom, že začneme od nuly, vrátí se domů, a nic.. Nikdy se na začátek nevrátil, zase to trvalo dva dny a zpět do starých kolejí, je problém aby tu vůbec přespal..
Nevyznám se v něm, miluji ho, ale nevěřím tomu, že s námi chce být jak jednou za dva měsíce tvrdí, jednoduše to tak nevypadá… Už nevím kudy kam.. Nejvíce mě mrzí, že to dcera všechno vnímá, že tu táta není. Chce mu zavolat a on to nezvedne, neozve se zpět, nic…
On má pocit, že to je uzavřené s tim ze jsme pár a uz mi na to odpověděl ja ten pocit nemám a mluvit semnou nebude, jak snim s nim mam komunikovat aby si zas neřekl ze mu vycitam kdyz se s nim snazim řešit problem nebo situaci která se mi nelíbí… Jakkoli mile to podám je to stejne špatně….
 
Děkuji 

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 1 rokem

Milá Lolo,
cítím, že jste citlivá duše a situace složitá a omlouvám se za stručnost. Je potřeba, abyste si začala rovnat svou vnitřní sílu a lásku. Pojdme si dát aspon nějakou úvodní konzultaci, třeba  online. 
Držím palce. 

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.


Online semináře a lekce

Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.