Pocity nahraditelnosti a nedostatecnosti

Dobry den, mam jiz nekolik let problem, sice se nejedna o tak zavaznou situaci, ale mne to pomerne komplikuje muj osobni zivot.
Je mi 23 let a od posledniho rozchodu trpim zejmena v pratelske sfere pocity nahraditelnosti, nedostatecnosti a dost casto to zpusobuje hadky a neprijemne situace mezi lidmi, kteri jsou mi nejblizsi.
Muj problem (u muzskych i zenskych kamaradu) je vecne srovnavani s ostatnimi jejich prateli, kdyz me nekdo nekam pozve, tak mam pocit, ze to pozvani nemysli vazne, ze me tam ani nechteji, ale zvou me jen ze slusnosti. Mam hruzu z toho, ze by se poradala nejaka vetsi akce, kde by byli vsichni, jen ja ne. Kdyz z pozvani/chovani nemam 100% jistotu, ze je uprimna, radsi nikam nejdu, aby nevznikla trapna situace. Proste mam pocit, ze pro nektere me pratele nejsem jejich prvni volba, ze se vic bavi/zasmeji s nekym jinym a to nezvladam. Ted kdyz to pisu, tak si uvedomuji, ze to zni jak kdyby to psalo uminene dite, ale nevim, proc mam takovy pocit a kdyz to prijde, nedokazu s tim bojovat a proste se uzavru do sebe, nekomunikuji a sama se s tim uziram. Casto se take dostavam do situace, kdy si rikam, kdyby tady misto me byla kamaradka XY, urcite by ji pozvali s sebou, ale mne nepozvou. Mam pocit, ze si pratele najdou nekoho lepsiho, ze je prestnu bavit a zustanu sama…
Moc Vam predem dekuji za odpoved.