Podraz od dlouholeté kamarádky

Dobrý den, chtěla bych znát váš názor na situaci, ve které jsem druhý měsíc a jsem už z toho vyčerpaná a zničená. Mám kamarádku se kterou se kamarádím skoro 30let (oběma nám bude padesát let). Nikdy jsme si nic neudělaly, jen někdy jsme se svými názory nesouhlasily, ale nikdy se nestalo nic závažného, až teď. Já jsem během dvou let přišla o obě babičky a o mou mamku, a před 11lety mi zemřela sestra. Těžko všechno v sobě nesu, ta ztráta je strašně bolestivá a každý den se snažím nějak přežít. Vždycky jsem měla práci, ve které jsem se necítila oceněná, a v posledním zaměstnání jsem si zažila dokonce šikanu a to v době, kdy mi umírala mamka. Dala jsem výpověď a našla jsem si práci, kde jsem konečně vidět, a mám pocit, že moje práce je oceněná. Sedla jsem si tady neskutečně s lidmi, zapadla jsem ,a vlastně jsem si všechno vydřela sama, a mám tady postavení, na které jsem pyšná. Dokonce jsem se tu i zamilovala a to hodně, ale je to jen platonické z obou stran, protože oba víme, že by to asi nešlo. On je ředitel, má závazky a já to respektuju. Měla jsem strašně fajn vedoucí, ale ta před půl rokem odešla a tak se posledního půl roku hledala nová vedoucí. A na tu pozici se přihlásila ta moje dlouholetá kamarádka, ale neřekla mi to. Řekla mi to až ve chvilce, kdy byla u nás na pohovoru, a že konečně poznala chlapa, co se mi líbí. Byla jsem z toho špatná, že mi nic neřekla, ale nechala jsem to být. Jenže ona postoupila do druhého kola a to už mi volala a sdělila mi, že tu práci vezme, na to jsem ji řekla, že pro mě to je střed zájmu, že já ji rozhodně nemůžu brát jako vedoucí, a že se se mnou o tom měla poradit a probrat to. Že si vůbec neuvědomuje, jak ta pozice mezi námi všechno změní. Že už ji nebudu moct říkat určitý věci z práce, a že vlastně ví všechno o těch lidech, co by byli její kolegové a hlavně, že si všichni budou myslet, že jsem jí to místo dohodila, abych tady měla protekci. Na to mi řekla, že se s tím musím smířit, že ona o tu práci má zájem a že pokud se mi to nelíbí, tak můžu jít o dům dál a že ji budu poslouchat a respektovat. Takže jsem na to ostře reagovala a bohužel od té doby se spolu nebavíme. Nakonec tu práci nedostala, ale pro mě je to úplně jedno jestli jí dostala nebo ne, já se cítím pořád stejně, zrazená. Protože moc dobře věděla, jak jsem se tady nadřela, abych byla tam, kde jsem. Ona má osobní život úplně v troskách a na poslední dovolené mi říkala věci typu, já chci být taky tak zamilovaná jako ty, ty máš všechno jednodušší…ale vůbec si neuvědomuje, čím jsem si za poseldní roky prošla, jak neskutečně mi moje mamka chybí..naše společná kamarádka mi má trošku za zlé, že to tak hrotím, že je to malichernost , a že kvůli tomu, chci zahodit naše přátelství, ale já si nemyslím, že je to malichernost. Já se tady po všech těch bolestech a ztrátách cítím bezpečně a její příchod by pro mě znamenal jen další stres, jestli se neprořekne, že ví o řediteli, když se jí líbí, jestli se na mě nebude povyšovat a jestli to lidi pak nebudou brát, že je to protekce. Vlastně mám pocit, že mi narušila mou bezpečnou zonu a vůbec si to neuvědomila. Mrzí mě, že ani naše společná kamarádka nevidí, že by to pro mě byl zásah do mého pracovního života. Trápím se tím, ale nechci se snížit k tomu, abych ji první napsala, protože té naší společné kamarádce řekla, že je uražená a dotčená, co jsem si to k ní dovolila. Já to chci teď nechat všechno být, nechci se setkat ani s jednou a bojím se, že už se to mezi námi neopraví. Asi jsem palice a uznávám, že jsem na ní nemusela tak vyletět, ale já jsem to měla v sobě a zkrátka jsem ji to musela říct.