problem-s-tchyni

Dobrý den, mám takový problém s tchýní .. nebo spíš se sebou, ona za to ani nemůže asi. Prostě mě hrozně rozčiluje. Třeba do takový míry, že mám z toho záchvat úzkosti a nemůžu usnout, jako dnes v noci. Pořád se totiž snažím vyřešit věci, který vyřešit nemůžu, jako třeba to, že mě rozčiluje její blbost. Rozvedla se s tchánem a našla si přítele, což tchán nemůže zkousnout, a ona furt říká jak se s nim nebaví, ( dvakrát jí zmlátil, přijel v noci 100 km, dal jí přes hubu a jel zpět, a ona mi ráno řekne, at se s nim bavíme, že to je normální). Pak se s nim baví vesele dál a jemu hrábne každou chvíli a zase vyhrožuje násilím, a ona přibehne za náma s mužem že co má dělat. Tak jí řeknem at se s nim nebaví, což je jí u prd** a baví se dál, řekne že vymění zámky ( teď, po roce co tam dvakrat jen tak vtrhnul a zmlatil, protože ani nezamyká dveře, ani když nikdo není doma tak je odemčeno a stejně to neudělá a pak se diví jak *** že se tam sám dostal, do bytu. Stve mě to, protože se mě to dotýka taky, bydlim s ní. její Přítel přitáhne klidně ve 2 ráno, všechny nás probudí a nepřijde mu na tom nic divnýho. Tchán volá 50krát za den a tvrdí že NÁM nic neudělal, proč s nim nemluvíme. Protože si na nás napsal účet na telefon a zadlužil nás jako prase, protože usoudil,že když nemůže bejt s tchýní tak mu budeme účty platit já a manžel. Vzhledem k tomu, že kvůli coroně jsme přišli oba o práci, ( proto bydlíme s ní, bez práce a ještě zadluženy díky němu), nemáme ani korunu, já se ted zaucuju na práci ale dostanu peníze tak v září, ale strastne ho kvůli tomu nenávidim a moc mě to deptá, hlavně po nocích. Další věc, která mě stve, je postoj tchýně k jejim dětem. Manžel má sestru. Tu bezbožně uctívá, tý koupí všechno, nákup za 10 tisíc a pak si od nás půjčuje že nemá na jídlo, klukovi nic nedá za celou dobu, to je furt jen Olinka sem, Olinka tam, o klukovi se nezmíní, doma 150 fotek oliny a napsat každej den na fb že je dokonalá…. Otec to samý. Ale když mají problém, tak to neni Olinka koho s tim otravujou, žejo. To máme řešit my. Nejhorší na tom je, že jemu to přijde v pořádku a v životě by mamince neřekl slovo kvůli tomu, a když řeknu já že na něj s*** tak jsem já ta špatná a je naštvanej na mě :))) To je jedno období depresí a úzkostí. Pak mám ještě druhý,, to se jmenuje závist. Jak na tchýni, tak na Olinu. Tchýně mi štve, protože o ní každej mluví jak je úžasná, tchán i chlap jí kupujou drahý dárky který chce, někde bere značkový kabelky zdarma furt, každej tejden jiná, furt jí něco vadí ale dětičky pokrčej ramenama a usmějou se na svojí drahou maminku, štve to zase a zase jenom mě :) napřiklad to, že furt vyřvává jak je čistotná, jak má doma čisto a pak jdete do kuchyně a štítíte se dotknout nádobí, protože to tam stojí měsíc neumytý. Přitom nemá doma ani hadr, vyhodila štětku do záchodu takže permanentně je záchod — no víte co. Samý luxusní voňavky, dostaný samozřejmě… Nic neumí, neumí vařit, péct, šitíčko doma ani nemá, musim jí pomoct udělat těsto na palačinky … A stejně si o ní každej myslí že je dokonalá. Já se o každýho starám jak **** a když mám narozeniny tak po mě nikdo ani nevzdechne, natož aby si na mě vzpomněl mimo ně. Ona nedělá doma nic, jenom se válí na gauči a čumí na televizi a má z toho zdarma vstup do vířivky a luxusní dárky. Což mě pak deprimuje, protože já se snažim, moc snažim, všechno co dělám dělam pro manžela, o všechny se starám, a výsledkem je že nemáme pomalu ani na rohlíky.Moji rodiče makaj 14 hodin denně a ani oni se takhle nemaj.  Ona je v bankrotu a má všechno, to se kromě holky nezajímá o nikoho. Děkuju za vyslyšení a prosím o nějakou radu co dělat.. stačilo by mi jen přijít na to jak je všechny ignorovat, protože se moc staram. Nebo něco, protože ač bych muže nikdy neopustila, mám občas chuť si z tohohle hodit mašli :)) dík ♥ ♥