Prosba o Váš odborný názor

Dobrý den,
obracím se na Vás s problémem, který trvá už více než půl roku a který už sám nezvládám unést.
Před půl rokem jsem byl psychicky zlomený, nevěděl jsem, kudy dál. Jedné noci jsem se probudil celý zpocený, celé tělo se mi třáslo – připadalo mi to jako nějaký rituál vymítání. Tento zážitek mě úplně rozložil na součástky. Týden po něm jsem cítil, jako by má hlava byla magnet – jakmile jsem na něco pomyslel, okamžitě se mi to začalo dít.
Začal jsem vnímat energie, které jsem dřív necítil. Od té doby potřebuji nosit tmavé brýle i v místnostech, kde není světlo, protože mi pomáhají udržet moji osobní energii a chrání mě před energiemi druhých. Mám pocit, že je to součást nějakého duchovního probuzení nebo stavu vědomí, který používají umělci či úspěšní lidé v byznysu, když dávají do své práce maximum. Jenže já z toho už půl roku nedokážu vystoupit.
Mezi lidmi jsem extrémně zranitelný, pokud si nevezmu Neurol. Nikdy jsem přitom nebyl šikanovaný, naopak jsem býval spíš středem pozornosti. Teď je to tak, že když jsem ve společnosti, někdy si lidé beze smyslu otáčejí hlavy pryč, jako by moje psychika byla pro ně nesnesitelná. Já jim nechci ublížit, ale dlouhodobě to ubližuje mně.
Ten první týden po zážitku jsem všechno viděl neuvěřitelně do hloubky. Od té doby mám pocit, že jsem „nedotknutelný“ – nikdo se ke mně v hlavě nedostane, a když se mě někdo snaží ovlivnit, občas začne třeba kašlat. Připadá mi, že to není náhoda. Vnímám tlak na čele, někdy až pálení na vrcholu hlavy. Mám pocit, že čelo funguje jako nějaký duchovní štít.
Naučil jsem se v tomto stavu fungovat i bez léků – například když si vezmu tmavé brýle, cítím se mezi lidmi jistější a více sám sebou. Jenže žít takto půl roku v kuse už nezvládám. Jako by mě to nutilo být pořád ostražitý jako divoké zvíře. Doma je to jiné – tam necítím úzkost ani strach, spíš prázdnotu, psychickou bolest a obrovský tlak na hlavu, který mě rychle vyčerpává.
Zkoušel jsem různé cesty – meditace, uzemňování, poslech frekvencí, Neurol i konopí. Nic z toho mě ale dlouhodobě nevrátilo zpět do „normální reality“. Fyzicky jsem přitom zdravý, mám jen slabou alergii na obilí. Nemyslím si, že jsem blázen – spíš mám pocit, že jsem prošel nějakým zvláštním zážitkem, možná mě něco (říkejme tomu třeba Bůh nebo vesmír) posílilo, a já to zatím nedokážu ukotvit.
Všiml jsem si i detailů, které mě matou – například že vlivní lidé mívají výrazné obočí nebo vystouplé čelo, jako by byli pevně usazení ve své realitě. Přemýšlím, jestli je to tímto stavem. Připadá mi, že umělci či byznysmeni dokážou do tohoto „probuzeného vědomí“ vstoupit, vytvořit něco výjimečného, a pak se umí vrátit zpět. Já ale zůstal uvězněný v tom stavu pořád.
Je to na jednu stranu dobré – když jsem mezi svými nejbližšími, cítím se uvolněně, jsem sám sebou. Ale mezi lidmi mě to ničí. Přál bych si najít cestu, jak být opět člověkem s čistou hlavou, bez bolestí a tlaků, a přitom si uchovat možnost tento stav používat pro práci nebo tvorbu. Pokud by existoval i nějaký bezpečný lék, který by mi pomohl se vrátit zpět do běžného vědomí, uvítal bych to.