psychické problémy

Dobrýrý den, je mi 19 let (za 10 dní 20). Byla jsem na VŠ, ale nezvládala jsem to, takže teď končím.Chtěla bych se zeptat, co mám dělat, asi toho bude trochu více. Všechno to začalo minulý rok v březnu o první karanténě, začala jsem hodně chodit na tůry (každý den kolem 20 km), postupně jsem přestávala skoro jíst až jsem zhubla na 44 kg (měřím 173), byla jsem dost emočně nestabilní a podrážděná. Pak jsem se přestala ovládat a začala se nekontrolovatelně přejídat, teď jsem zpátky na svých původních 58 kilech, ale záchvaty přejídání mám stále. To bylo ale trochu odskočení od toho, proč vlastně píšu. Mám několik problémů se kteými bych potřebovala poradit. 1. Mívám z pravidla 3 nálady : dobrá nálada až euforie, která se z ničeho nic změní na úzkost a beznaděj, kdy se nemůžu ani nadechnout a mám pocit, že to nezvládnu ani další minutu a z toho většinou přejdu na ,,autopilota,, kdy prostě jenom jsem a nevnímám nic, nemám žádné emoce, ani si nic nemyslím a jsem prostě jak kdyby vyplá. 2. Nic si nepamatuju, ani ty nejjednodušší a nejjasnější věci a na nic se nedokážu soustředit. 3. Občas mám chuť si prostě lehnout kde jsem (je jedno jestli to je na ulici, v lese nebo doma) a nedělat nic a nechat všechno být a prostě tam jen ležet a třeba umřít žízní nebo hladem. 4. Nic mě nezajímá, nic mě nebaví, nemám žádnou motivaci cokoli dělat a vůbec žít. Netuším co se životem dál. 5. Připadá mi, že jsem hrozně hloupá a nemám žádné sebevědomí. Asi i proto se nedokážu bavit s lidmi. Vadí mi primitivní a hloupí lidé, ale zároveň s chytrýma se bavit nedokážu, protože si připadám hloupá. Vadí mi že nemám skoro žádné kamarády, ale zároveň když mi někdo píše a nebo semnou chce jít ven tak já nechci.5. Nedokážu se v ničem sama rozhodnout a mít vlastní názor (kdyby mi někdo ukázal 2 barvy, tak neřeknu která se mi líbí více, prostě to nevím, až když to řekne někdo jiný tak se mi podvědomně začne líbit taky ta), mám pocit, že všechno co dělám a myslím si vlastně nejsem já, když ráda chodím polese třeba teď tak nevím jestli to mám ve skutečnosti ráda a nebo jsem to převzala od mamky (chodí často na tůry), nevím když se mi líbí třeba ten styl hudby nebo oblékání jestli se líbí vážně mě a nebo někomu jinému a já jsem to jen převzala ( tohle je asi jeden z největších problémů)6. Hrozně se upínám na lidi a potřebuju mít člověka, na kterém tak trochu lpím a asi se podle něj i trochu řídím (to souvisí s předešlým bodem)6. Jsem úplný opak mamky, vždycky jsem toužila po tom být jako ona, ale ve všem jsem úplný opak (ona je sebejistá, umí perfektně jednat s lidmi, je hrozně chytrá, cílevědomá,…) já si vedle ní přijdu ještě hůř a ještě jako větší nikdo. Ona když jedná s lidmi, tak přesně ví co chce, úžasně argumentuje a všechno. Když mnuvím s lidmi já, tak se zadrhávám, občas koktám, když mi někdo něco vytkne nebo s něčím nesouhlasí, tak radši stáhnu ocas a mlčím. Nerada se dostávám do konfliktů a i když s něčím nesouhlasím, radši mlčím a nechám si všechno líbit.7. Nedokážu vyjadřovat své pocity a emoce a ani o tom s nikým mluvit, zároveň to ze sebe ale potřebuju dostat a potřebuju poradit co mám dělat. Předem děkuji za odpověď a omlouvám se za případné chyby.