psychicke-problemy

Bude mi 20 let.Už od mala si přijdu zvláštní. Mám spatne myslenky a zároveň s nimi neumím pracovat. Jednou jsem asi ve 4. Třídě měla myšlenku, ze učitelka je kráva a musela jsem jí to jít říct, protože jsem ti nemohla dusit v sobě jak moc jsem se trápila. Potom jsem měla par vztahů a vždy se mi stalo, z ničeho nic že nevím co cítím k němu a desne me to tizilo, byl vždy konec. A pak jsem litovala Teď mám tak úžasného přítele, milý, naslouchavy se vším mi pomohl, konečně jsem sva a nemusela jsem si na nic hrát, ale přišlo období na zacatku vztahu, kdy jsem opět nevěděla co cítím a dost jsem tím trpěla, rekla jsem mu to a čekal semnou. Nakonec jsem si uvedomila, ze ho miluji ( snad ) a proste vše bylo v pořádku. A teď po 8 měsících je to tu zas. Ve ctrvtek mi tedy napsal jeden kluk, který se mi dříve líbil ale vůbec na nej nemyslím nějak, spis se mi hlavou honí proč nevím co cítím, ani nevím mi přijde co znamená milovat. Pak jsem hledala na internetu proč se to děje a hned všude jak to znamená, ze ho nemiluji a pomalu jsem tomu začala věřit, zároveň konec dat proste nechci je pro me dokonaly ve všem ! A proste nechci to zahodit když nevím co se děje. Často jsem ve všech vztazích měla, ze jsem měla potřebu mít pozornost od ostatních kluků i když miluju svého přítele – teď jak nápisu miluji hned přemýšlím ze určitě ne mi rika hlava …hrůza nemůžu se odpoutat. Také často mám návaly, ze vyvolám hádku s pritelem zbytečně sama si najdu problém a chci aby se omlouval on. Měla jsem i v hlavě takový sen nebo myšlenku ze bych trochu chtěla aby me podvedl a pak by litoval a Ja bych byla ublíženanechápu se…přijdu si jak divne stvoření a nehorázné me teď mrzi jak moc mu ublizuju a zároveň toho pak zpětné lituji proto nechci zatím rozchod, protože zadny důvod jako hádky a tak pravé není proto nechápu co se semnou děje. Všem klukům jsem musela říct i ze chci pozornost od ostatních, ze ti je jak flirtování a aby se mi ulevilo tak jsem jim to vždy rekla a je to bolelo nenávidím se za to. Taky mi často přijde, ze nemám rada svou rodinu nebo přátele – ze si jich nevazim. Měla jdem u myslenky jaké by bylo kdyby se muj tatka vyboural a Ja potom byla litovana od ostatních – když vím zároveň ze rodiče miluji – asi zas tak pochybnost. Prošla jsem si Bulimii a zachvatovitym prejidanim, které trvalo cca 5 let. Až tady s mým pritelem se mi to podařilo porazit. V ničem si nevěřím, vždy si řeknu ze to podelam a bum stane se. Také jsem nikdy nemohla mít brigádu bala jsem se i ze tam budou hezčí holky než Ja . Často jsem premyslela když se mi děje ze nevím co cítím najednou, zda nejsem na holky a desne me to bolelo proč bych měla být . Je mi desne. Přijdu si jak kdybych měla být zavřena na psychiatrii a vůbec nevěřím, ze se z tohoto bludneho kruhu dostanu. Často jsem se i sebeposkozovala tak ze jsem se nuzkama nahoře na kuzi rezala do krve, ale ne hluboko protože jsem se bala ze umru. Částo říkám věci ostatním, aby se ulevilo me a nemyslím na následky. A pak toho zpětné lituji, proto zatím rozchod nechci dat protože je úžasný pro me. Mám změny nálad každých 19 minut, dokážu být na ostatní fakt dost i zla. Když někdo rekne kritiku neumím ji prijmout a hned ho blokují a končím s nim. Často se porovnavam s ostatními. Když mamka začala hubnout tak jsem ji to tak moc neprala abych byla hubena sama. Když přítel byl v něčem lepší hned jsem na nej byla hnusna. Kdyz se mám jít učit hned píšu ostatním zda se taky učí abych se ujistila jak na tom jsou a kdyz se učí dost a jde jim to hned jsem na ne nepříjemná a nastvana .Tak moc me to mrzi a boli. Jsem jak obluda. nevím, čím chci být co me vlastně bavi nebaví. Cele dny lezim mám sevreny hrudní a nebim co mám dělat s tím pritelem jestli rozejit ale pak mohu litovat ale zároveň nevím co cítím. Jsem zmatená. Neresila jsem teď 14 dni vůbec, ze jsem na holky a teď bum napadlo me to a nechápu proč ale je to jak když jsem si jednou myslela, ze mám rakovinu a všechny priznaky seděly i když to rakovina nebyla… proto mi teď přijde, ze vše svědci ze budu má holky mám strach a tak si to privolavam. Nevím zda jako mám jít a s holkou něco zkusit když to nechci zkoušet, ale zároveň mám strach co když bych byla na holky. Vždy jsem chtěla pozornost od kluků a sny o klukach nikdy ne o ženách nikdy jsem nebyla zamilovaná do ženy…nejde o OCD ?