Rodina mě vysává

Dobrý den, ani nevím kde začít. Vyrůstala jsem v rodině alkoholika a matky, která sice uvařila, ale po citové stránce mi nic nedala, nepodporoval mě ani jeden z rodičů.Žadné vykládání, výlety pohlazení, pochvala. Jenom sevřený žaludek, že  musím domů. To jsou moje vzpomínky. Z života u nich jsem propadla v pubertě těžké depresi spojenou s úzkostí. Myšlenky na sebevraždu, izolace od lidí(tu naši přikládali k tomu, že nejsem společenská a často se tomu i smějí, když si na to vzpomenou), vůbec jim nedocházelo, co jsem prožívala, že jsem se cítila hrozně, nedokázala se učit, protože jsem nechtěla být na tomto světě . Přesto jsem zázrakem odmaturovala a rychle osamostatnila, abych nebyla doma. Moje nevlastni sestra mě brala spíš jako konkurentku.Přesto rodičům nevím, co bych dala a snažila se s nimi komunikovat, ale nejde to. Prostě se chovají ke mě jak ke kusu hadru, nemáme si co říct . Svým dětem se věnuji, jezdíme na výlety, povídám si s nimi. Můj otec mi přesto dává najevo, jak jsem hrozná. Pokud je u nich třeba syn o víkendu na návštěvě, a chci po synovi 15let, aby si udělal úkol, dokáže mi do telefonu nadávat otec, ať ho nechám být atd.. Pokud přijde na návštěvu, jen uráží vše, nic nepochválí, nezeptají se, jak se mi daří, k narozeninám mi nepopřejí. Dají mi třeba 14 dní před narozeninama peníze, ale žádná gratulace,nic.Mam pocit, že mě prostě nemají rádi. Partner mi i řekl, že má pocit, že jsem jak Popelka, ale ta měla aspoň tátu, který ji měl rád.A že by si to asi hodil. Já k nim nedokážu jít ani na návštěvu a mám nervy, když mají přijít. Ale teď jsem prostě už nevydržela a otci jsem tipla telefon a nechtěla s ním mluvit. Pak jsem mu ho vzala a hrozně mě seřval, že se chovám jak d… a dělám z něj vola.Nevydržela jsem to a řekla, ať mě už nechá být, že jsem dospělá a že se ke mě chová celý život jako prase. Já vím, že jsem to přehnala, ale nedá se to.Napsal pak partnerovi, že jsem otřesná atd. Skončila jsem už jednou kvůli nim na psyc. a tehdy mi vzkázal, ať ty prášky na nervy žeru pořád. Je mi dobře bez nich. Vím, že jsou moji rodiče, ale já jsem šťastná bez nich a nervy mám celý život jenom z nich. Ale nevím, proč to tak je, přenáším stres opět mezi mé děti, vidí jak brečím, hrozně mě vše štve. Proč mám takové rodiče, nedělám žádné problémy, starám se, mám pěknou práci, přesto si připadám jako troska před nimi, která dělá vše špatně. Co s tím dělat? Děkuji