Slepovaný vztah

Dobrý den,
mám takový problém, hodně trpí depresemi a úskostmi a vím že si s tím ted už sama neporadím.
V lednu 2019 jsme se s přítelem rozešli, měly jsme už dlouholetou krizi, nikam jsme nechodily, nic nedělali, já řešila jen práci a on mi neříkal nic byly jsme jako spolubydlící a neměli energii s tím nic udělat. V prosinci šel přítel na akci s kolegy z práce ptala jsem se jestli je tam nějaká slečna, říkal že ne, ale večer mu pak nějaká slečna napsala, že je doma a dobrou noc. Hodně mi to ublížilo a chtěla jsem vysvětlení. Takže nejdříl lhal a zapíral, že ji potkal vlastně ráno .. no lež na lži pak z něho tedy vylezlo, že tam bylo a že mi to neříkal proto, že by mi to vadilo. Neuměla jsem to přejít byla to pro mě zrada i když to samé jsem mu před časem udělala i já. Stejně tak jako on jsem se šla bavit s kolegy, akorát že tam byly jen kluci a on o tom nevěděl. Nicméně v té době jsem to nedokázala odpustit, takže mě to hrozně moc trápilo začala jsem zvracet a mít psychické problémy. Kvůli zvracení jsem na pár dní skončila v nemocnici nedokázala jsme udržet potravu. po 14 dnech jsem se rozešly, nechtělo se mi už ani jezdit domů, bylo mi pořád hrozně zle bylo to strašné. Takže jsem se s ním rozešla a  na to konto on mi řekl že už mě nemiluje a že už mě má rád jen jako kamarádku. Hodně mi to ublížilo. Další týden, než se odstěhoval byl příšerný pořád jsem brečela. (Abych to upřesnila, měly jsme sice nějaké problémy, ale byly jsme spolu 5 let, nikdy jsme se nepodvedly, žádná nevěra zde nebyla, vždy pro mě udělal všechno, byla jsem jako princezna staral se o mě byl na mě hodný a milý, vždy mě vyslechl, měly jsme co se týče tohodle hezký vztah, jen jsme nic nedělali, byly jsme jen v práci a pak doma u televize). Začala jsem si uvědomovat že to takhle skončit nemuselo, a že chci bt s člověkem, který když jsem se rozhodla odejít z práce mě živil, nepodváděl mě … odstěhoval se a mě bylo líp, myslela jsem, že on tak bude šťastný, ale hned ten večer co jsme ho odstěhovaly mi psal, jestli za ním mohu přijet, odmítla jsem, snažila jsem se myslet na sebe. Další den mi psal znovu, psal mi že udělal chybu přijel za mnou a dlouhé  hodiny a hodiny jsme mluvily. další den zase přijel a mluvily jsme a mluvili v všem možném. Ale nikam to nevedlo nakonec jsme ho poprosila aby mi pár dní nepsal, že mě tohle ničí. Pár dní jsme si nepsaly a já si začala uvědomovat jak mi chybí. Nakonec jsme mu sama napsala, jestli by jsme si mohly promluvit souhlasil, brečela jsem že se mi stýská že ho miluju, ale on mi řekl že chce čas aby si vše promyslel. Rozhodla jsme se po delším času mu ten čas ponechat. Dva měsíce mi skoro každý den psal (já mu ne) jak se mám co dělám co v práci a jestli za ním nechci přijet, občas jsem se stavila něco jsme podnikly kino, večeře, bowling s příteli. Táhlo se to takhle dva měsíce a pokaždé když sem se ptala jak to bude řekl mi že chce čas. A že si musí rozmyslet co chce.Trápila jsem se hrozně s ním jhsem se smála a dělala jak jsem nad věcí a doma se trápila a čekala až napíše, parkrát jsem byla s nějakým klukem venku, ale nebyla jsem připravená být s někym novým. Po dvou měsících jsem se rozhodla odjet s kamarádkami na párty, potřebovala jsme vypnout. Zatancovala jsem si zaflirtovala a najednou mi došlo, že jsem idiot, který tady čeká na něco co vlastně nemusí být. Ráno druhý den jsem vzala telefon a byla jsem rozhodlá, že takhle už dál ne! Tak on má čas a já čekám na to, až on se jako rozhodne? ne! Napsala jsem mu ve shrnutí, že tohle už mě nebaví,  napsala jsme že budu upříná že ho mám ráda, ale né jako kamaráda a od mítám hrát tuhle hru na kamarády, že chci být s ním, a že jestli on ne tak at mi to řekne na rovinu jelikož tohle už si nechci nechat líbit. Napsala jsem že mu možná i veřím to že neví co chce, ale že dva měsíce jsou adekvátní doba na to, aby si udělal aspon obrázek na to co by chtěl. Na to mi hned napsal, že mě má taky rád a že by si se mnou chtěl o tom promluvit. Souhlasila jsem. Další den jsme se sešly vzal mě na večeři a udělali jsme si hezký den. Večer jsme začly a on se mě zeptal jak to tedy mezi námi bude? Říkám hele já tady dva měsíce čekám na to jak to bude tak rpoč se ted ptáš mě no daly jsme se tedy po dvou měsících dohromady. Od té doby je milý užásný, cítím že mě miluje takový nikdy nebyl, co se týče toho nemám si na co stěžovat. Jen jsme ted spolu 3 měsíce a já za tu dobu jsem se dozvěděla, že měl doma na kávě mojí bývalou spolužačku, že prý s ní nic neměl, ale mě to rpostě trápí, hlavně jsem se ho na to ptala a on mi lhal do očí, že byl jen doma atd … proč mi lhal? Hodně jsme se kvůli tomu pohádaly brečel, klečel, že mě miluje a že ted ví že chce jen a jen mě, že se s ní sešel protože si chtěl s někým popovídat …Chápete já vím, že byl sám, já taky byla s kluky venku jen mě mrzí že mel potřebu mi lhát, hlavně já se dva měsíce snažila mu být kamarádkou a on pro náš vztah neudělal nic. Moc mě to mrzí, stále jsem z toho v depresi stále se hrozně bojím co zase příjde a co se zase dozvím i když mi tvrdí, že už mi řekl všechno tak mu nevěřím .. On se teď opravdu snaží a toleruje i mé věčné výčitky a blbé nálady ale já to neumím potlačit. Pár dní jsem maximálně šťastná, ale pak příjde ten den a já jsem v háji. Myslím na to že místo toho aby byl se mnou tak byl s ní i když mi tvrdí, že ji nechtěl že vážně chtěl být se mnou jen si to potřeboval promyslet, říká mi že mi psal skoro každý den vždycky on. Ale já to nějak neumím přejít. Potřebovala bych poradit co dělat, mám psychyku hodně špatnou teď zvracím Jsem pořád ve střehu co se stane jakákoliv sebemenší blbina mě vykolejí.