Táta v důchodu má negativní pohled na život a všechno je v jeho očích špatně

Dobrý den,
je mi 32 let a mám tátu ve věku 75 let, o kterého mám starost. Zdá se mi, že se mu v posledních letech rapidně změnila nálada a pohled na jeho život. Začíná být velmi negativistický, cokoliv ho rozčílí (s tím měl problém i v minulosti, ale ne tolik), na hodně věcí si jen stěžuje. Mám pocit jakoby se v tom vyžíval a nedokázal si uvědomit ty dobré stránky.
My žijeme ve spořádané rodině, máme se dobře, jsme v rámci možností zdraví. Přesto se otec nechá jednoduše rozčílit a přesto rád hledá ve věcech spíš negativní stránku než ty pozitivní. Všichni dělají věci špatně, jak to bylo v minulosti tak to bylo lepší atd. Můj otec žije s mamčou už spoustu let. Mívají mezi sebou tak malicherné roztržky, že vůbec nechápu jak je možné, že se kvůli takovým hloupostem dokážou pohádat.
Já s rodiči nežiju už více než 10 let, dojíždím za nima zhruba 1x měsíčně. Osobně se snažím na život dívat pozitivním pohledem, proto mě mrzí, že kdykoliv přijedu domů na návštěvu tak jsem za 2 dny rád, že zas můžu odjet právě kvůli negativnímu pohledu mojeho táty.
Nevím jak bych mu mohl pomoct. Zároveň by bylo nejlepší kdyby na ti přišel sám od sebe a pracoval na tom neustále. Jen se bojím, že mu už v jeho věku chybí motivace.
Taťka říkal, že má problémy se spaním. Trvá to už dlouhou dobu. Myslím, že by mu hodně pomohli kdybysme mu koupili větší postel (nyní má malé jednoluzko) a kdyby se snažili mít pro spaní co největší tmu. Obojí vyžaduje změnu a té se brání. Dále jeho náladovost přisuzuje borelióze, se kterou mu prý nikdo nedokazal pořádně podle jeho názoru pomoct. Doktoři mu říkali, že by měl být v pořádku.
Prosím co byste mi poradila? Jak bych mohl toto s tátou řešit? Pro mou mamču je samozřejmě taková nálada v domě stresující, a pro taťku taky. Nepřizná si, že by to mohl být po psychické stránce mnohem lepší, kdyby sám chtěl.