Těžké období a vyšumění

Dobrý den, mám takový dotaz k problému, který mě teď v poslední době ubíjí. S partnerem jsme se odcizili, a začalo to tak, že se přestěhoval do místa svého původního bydliště, ignoroval mé závazky a nějaké sny, které jsem měla v místě předchozího společného bydlení. Dlouhodobě se ke mně nechoval úplně dobře, jelikož jsem odmítla se všeho vzdát a chtěla jsem si plnit své kariérní sny. Jeho tam nic nedrží, mě ano, ale jemu to přijde jako malichernost a zbytečnost a dává mi to všechno za vinu. Moje hlavní otázka zní – proč mám tendence cítit vinu za všechno, co se stalo, omlouvat si ho, říkat si, že on si to určitě neuvědomuje a pořád řešit, aby se necítil smutný? Ačkoliv mě tato situace co trvá déle než rok psychicky reálně zničila? Proč, když udělá jedno vlídné gesto, tak ten pocit viny se prohloubí a pochyby také, ačkoliv vlídných gest opravdu nikdy nebylo moc? Logicky vím, že to je prostě kravina a že nemohu takhle existovat, ale stejně pak přijde chvíle, kdy mi v hlavě naskočí, že jsem to zavinila já a že to moc zveličuji. Podepisuje se mi to jak na psychickém zdraví tak na fyzickém, ale nedokážu se hnout z místa, začala jsem se izolovat od rodiny, mám strach cokoliv udělat. Moje jediná bezpečná zóna je, když jsem sama v bytě, kde bydlím já a v práci. 
Děkuji.