Uvědomil jsem si to pozdě

Dobrý den,
před 10 měsíci jsem se rozešel se slečnou. Když jsem ji poznal, byl jsem 6 měsíců po 11letém vztahu. Ona na mě začala trochu tlačit se svatbou a s dětmi, žárlila na bývalou… Já jsem dostal strach, že bych jí mohl ublížit, čím později, tím více, který se ve mně živil a vyústil až v to, že jsem to skončil. Dnes vím, že mě jen moc milovala a počínala si trochu neohrabaně. Nedokázal jsem se jí tenkrát otevřít, byl jsem pořád zraněný, nedovedl jsem naplno komunikovat. Je to 10 měsíců. Tu dobu jsem jen pracoval a přemýšlel a myslel na ni čím dál víc a s čistou hlavou dnes vím, že ji miluji nade vše a chci si jí vzít a mít s ní děti. Vztah byl jinak krásný, užívali jsme si, navštívili jsme spoustu krásných míst, milovala mě… Problém je, že dnes má přítele. Její přítel se jmenuje jako já a dělá profesi se stejným názvem. Před 14 dny jsem ji náhodou potkal v baru. Sedli jsme si, povídali, já jí vše řekl a omluvil se. Vysvětlil jsem jí moji tehdejší situaci a řekl, že moc lituji. Celou dobu jsme se hladili a objímali. Když jsem ji pohladil, nebo políbil na spánek, šťastně se usmívala. Vzpomínali jsme na spoustu krásného, co jsme spolu zažili, dokonce jsme se prošli místem našeho prvního rande. Poté jsem ji odvezl k bytu. Ale byl jsem ohromně nervózní a možná to bylo vidět. Říkala, že ke mně necítí nic špatného, že se poučila, jaké chyby nedělat. Ten večer jsem jí napsal, že ji z celého srdce miluji. Odpověděla přesně: „Tohle jsem chtěla slyšet, když jsem odcházela, teď mám přítele a nechci mu ublížit.“ Omluvil jsem se jí a následující den jsme si povídali, já si asi přehnaně sypal popel na hlavu. Ještě jsem jí trochu vyznal city. Na to odpověděla, že má přítele, kterému nechce ublížit a stavím ji do nepříjemné sitiace. Omluvil jsem se, že se chovám opravdu nevhodně… Poté jsme si povídali normálně, o běžných věcech… Pak jsem se týden neozval. Po týdnu jsem jí napsal vtípek, ten odstartoval dvoudenní skvělou komunikaci o literatuře a společných zájmech a po pár zprávách mě pozvala do divadla. Zmínila ve vtipu, jestli to není divné a že půjdeme jako kamarádi, já odvětil, že samozřejmě… Nyní komunikace trochu vázne, v žádném případě nepíši víc zpráv než ona, abych nepůsobil otravně nebo zoufale… Nyní mi strašně vrtá hlavou, jaké má asi záměry. Situaci si nemaluji, miluji jak její přednosti, tak chyby. O tuto slečnu strašně moc stojím a jsem připravený čekat, jen to neustálé přemýšlení mě mučí… poslední týdny na ni myslím stále. Porosím o radu, co si o tom myslíte, jaký má asi záměr… Byli jsme spolu necelý rok.
Předem díky,
Pavel 32let