Věkový rozdíl partnerů

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu a nějaký úhel pohledu. V červnu tohoto roku jsem se seznámila s mužem, který je o několik let starší, než já. Mě je 42, on v červenci oslavil 59 narozeniny. Je to člověk vtipný, zábavný, ale současně vnímavý k potřebám ostatních. Od začátku mě současně přitahovala jeho mužnost, celý život se věnuje lezení po skalách, dříve i cyklistice a běhání. Pracuje u záchranné zdravotnické služby. Vnímala jsem ho jako obraz muže, který ví, co má dělat, má odvahu a stejně tak mě fyzicky přitahuje. Problém nastal ve chvíli, kdy se otevřelo téma jeho erektilní poruchy. Tento problém se objevil již v minulém vztahu (možná i dříve, těžko říci). Je potřeba dokreslit i to, že byl 3x ženatý, mluvil i o tom, že u prvních dvou manželek řešil jejich nevěru. Sám o sobě ale netají to, že měl „mnoho“ sexuálních partnerek. O problému mluvíme nahlas, včera padlo z jeho strany to, zda-li to není „karma“, když celý život žil pestrým sexuálním životem. Je potřeba zmínit, že ačkoliv celý život sportuje, nikdy nekouřil, diagnostikovali mu přibližně ve 39 letech astma, které si vyžaduje pravidelné užívání inhalátoru. Na počátku jsem měla samozřejmě pocit, že nabízí mnoho na to, abych vztah odmítla kvůli tomu, že bude omezení v sexu. K milování mezi námi došlo za celou dobu třikrát, orgasmu jsme dosáhli oba. Nyní už je to ale více, jak přes měsíc, kdy k žádným intimnostem nedošlo. Mluví o sobě opakovaně, jako o impotentovi. Večer, i celou noc, kdy jsme spolu, vnímám, jak chce mojí blízkost, jak mě k sobě mačká a hladí mě, ale dál se nedostaneme. Já jsem se „smekla“ do toho, že už z toho začínám mít asi strach a nechci, abychom to zkoušeli, aby nepřišel pro něj pocit nějakého selhání a tím se vše nezhoršilo. Žila jsem 12 let s mužem,  a současně otcem našich dětí (5 a 8let) a ačkoliv jsme se rozešli a v dobrém nyní  fungujeme, je tam naopak erotická energie stále. Stačilo by „lusknout“ prstem a skončili bychom v posteli. Po tomhle partnerovi jsem měla během tří let 3 sexuální partnery, sex s nimi nebyl špatný, neměla jsem v otázce sexuality problém. Vnímám sama na sobě, jak se začínám překlápět k tomu, že tento vztah ukončím. Cítím, že dlouhodobě by to nemuselo dělat dobrotu. Ve finále bych (možná jako jeho předešlé manželky), řešila situaci též nevěrou. Svým partnerům jsem nikdy nevěrná nebyla, nějak ctím věrnost, pokud jsem ve vztahu. Myslím, že ho to musí trápit stejně jako mě a má cenu se trápit nebo je lepší projít krátkodobým zklamáním a vyřešit to odchodem? Nebo má cenu bojovat? Mohu volit masturbaci, jako alternativní zdroj uspokojení se, ale lze to delší dobu takto provozovat? Dále na svém těle vnímám, jak jsem fyzicky v napětí, jak mi ten sex reálně chybí.  Když se o tom bavíme, vystupuji klidně s tím, že to zvládneme, ale čím je to déle, tím začínám mít větší strach, abych z postupujícího přetlaku „nevybouchla“ a tím mu neublížila. V životě jsme se objektivně vzato minuli. Jezdíme spolu v rámci časových možností (já musím zajišťovat péči o děti, on už žije sám) lézt na skály, tam je nám oběma dobře. Děti jsou samozřejmě dalším tématem. Děti jsou moje priorita, nemůžu a nebudu jednat na úkor času stráveného s nimi a nemá cenu ho nutit, aby trávil čas s námi. Vzhledem k věkové propasti má v něčem i jiný názor na výchovu. Takže se s přítelem vídáme méně, než bych potřebovala. On už ve svém věku nechce nic „spojovat“ a žít společně, tohle respektuji i s ohledem na to, že kdyby naše role byly prohozené, cítila bych to stejně, už bych chtěla svoji „svobodu“ nebo jak to napsat. Nutno podotknout, že ty tři partnery, se kterými jsem se vídala, jsem domů dětem nepřivedla jako „nové tatínky“ , respektive naše nové kamarády. U tohoto člověka bych to tam poprvé cítila a „riskla“ bych to, ale tam není vůle, je už více unavený a potřebuje svůj klid. Já to vnímám, že je to i tím věkem a chápu to. Nicméně jak jsem psala, čím je to déle, tím na sobě více pozoruji, že jsem v přetlaku a začíná mě to více brát, než dávat. Otázkou tedy zůstává, proč jsem to ještě neukončila, nic jsme si vlastně neslíbili, nejsme sezdaní, nemáme spolu děti. Dlouhodobě nás vlastně žádný nový „projekt“ nečeká. Určitě nás oba mělo tohle setkání v něčem posunout. Začínám mít pocit, že se tím, že to budeme udržovat, budeme oba časem více trávit. Teď mi to dává pocit blízkosti někoho, komu na mě záleží a chová se ke mě hezky, ale situace v abstinenci sexu je podle mě dlouhodobě neudržitelná. Co si o tom všem myslíte?