Vztah bez sexu – na dálku…

Dobry den, 
jsem zoufala a potřebuji znát názor někoho nezávislého. S přítelem jsme spolu cca 9mes. Poznali jsme se přes přátele a našli v sobě zalíbení, oba jsme rozvedení a máme děti. Žijeme každý jinde (cca 7km od sebe). Myslím, že nas spojilo podobne smýšlení, oba jsme chtěli vztah bez hádek, máme společný smysl pro humor i společné sny a plány do budoucnosti.
Na začátku jsme se pochopitelně často vidali, psali jsme si, i intimní život byl funkční. Ovšem zhruba po měsíci frekvence všeho rapidně klesla. To, že přítel nepíše nebo nevola když je v práci pochopitelně chápu, ani já nemám tolik času. Ale často se stávalo že se ani večer neozval, nepopral mi dobrou noc, nikdy mi nenapsal že bych mu chyběla nebo že mě miluje (to řekl jen jednou když jsem s ním řešila tohle trápení). Denně si voláme, ale bavíme se jako kamarádi. Nechytne mě za ruku když jsme spolu venku. Všimla jsem si, že veškeré kroky k jakékoliv pozornosti (pusa, objetí, sex) podnikam já. Když mě začal v posteli odmítat, zablokovala jsem se a už tyto kroky nepodnikam, ponizuje mě to odmitani… 
Tedy zhruba po měsíci vztahu z jeho strany vyprchalo něco co já vnímám jako základ. Vždycky jsem si myslela že když on bude spokojený, projevi se to v jeho náklonnosti ke mně, takže jsem mu doma uklizela, vařila, pekla, pomáhala s dětmi atd… Později jsem zjistila že to nemá na nic vliv a nabyla dojmu že se vlastně možná i vnucuji. Mluvila jsem o tom s ním, pry je unavený z práce a není chyba ve mě.
Současný stav je takový že spolu spíme průměrně 1x měsíčně a vždy nechávám iniciativu na něm a trvá to takhle poslední 4 měsíce. Vídáme se tak 1x týdne (podotýkám že bydlíme od sebe pár kilometrů a oba jsme denně doma), on konci v práci někdy v 17h, někdy v 18h – podle mého by se to i zařídit dalo. Ale cítím že mě nevyhledava, neprojevuje mi lásku. Když jsem párkrát otevřela téma sexu, nedopadlo to dobře. Já jsem člověk který potřebuje sex, objetí… A věděl to od začátku vztahu. Velmi se trápím a nevím jak dál, mluvit s ním nemohu, minule se hodně naštval, řekla jsem mu že chápu že mu tedy nezáleží na mých potřebách a na to nereagoval už nijak.
Domnívám se že kdyby mě miloval, víc by se snažil vyhledávat mou přítomnost, zajel by za mnou nebo já za ním. Když už párkrát v týdnu přijel, koukal u mě doma na TV nebo si u něj doma dáme kafe a jedu domu. Prespavat u mě nechce, že by musel ráno brzo vstávat do práce. Sama nechápu na co se drží vztahu kde není sex a nejspíš ani láska. Jsme oba zajištění a nezávislí, z finančních důvodů to být nemůže. Neuvědomuje si že svým chováním ve mě tu lásku k němu úplně zabíjí.
Jsem smutná z toho že s ním nemůžu své pocity sdílet a když už to nevydržím a vysvětluji mu co mi chybí, nic se nezmění. 
Ma takový vztah šanci? Proč je muž se ženou se kterou tedy evidentně nemá potřebu spát, dotýkat se ji atd? Já to stále nemohu pochopit, mne je 33, jemu 42.
Děkuji předem za reakci.