Vztah s rodiči

Dobrý den, měl bych dotaz. Je mi 17 let a nikdy jsem neměl velmi dobrý vztah s rodiči, tedy chvilku ano, když jsem ještě dělal sport, který rodiče chtěli a poslouchal je na slovo. Poslední zhruba dva roky, co nedělám sport co po mně vždy chtěli, ale dělám co mě baví a úplně se neztotožnuji s jejich starodávnými názory, tak je náš vztah ještě horší. Chvíli jsem kouřil marihuanu jako únik z tohohle světa a byla to pro mě chvíle kdy jsem nemusel náš vztah řešit a bylo mi to jedno. Od té doby mám, ale časté návštěvy a detailní prohlídky mého pokoje i když nejsem zrovna doma a už ani nekouřím, ale to je to nejmenší. Matka už mě dlouhá léta strašně shazuje, nadává mi, nevěří ve mě, říká že ze mě nikdy nic nebude přitom sama to dotáhli na učitelku ZŠ,neměla problém mě i zmlátit na veřejnosti, teď už si to nedovolí takže to za ní dělá otec, který to tedy také dlouhou dobu před tím už dělal. Otec mě tedy už úplně odepsal. Jelikož jsem také přestoupil z maturitního oboru, který mi nic neříkal na učební obor, který už dlouho miluju a chtěl bych ho po škole dělat, tak mě matka nazvala odpadem společnosti a prý si není jistá jestli jsem ještě její syn. Matka má podle mého nějakou psychickou poruchu, je schopná vyhrotit i nejmenší maličkost, do toho se strašně přetvařuje, vždy na návštěvě u babičky či někde jinde jsme najednou strašně šťastná rodinka a mě tohle hrozně nebaví, furt říká jakej jsem lhář a falešnej, přitom já v tý definici vidím jen jí a to jsem hodněkrát a dlouho nad tím přemýšlel. Otec mi do života v podstatě nic nedal, nenaučil, vše jsem se musel naučit sám. Chci být objektivní a umím narozdíl od mých rodičů uznat chybu, proto řeknu, že vím že jsem se kolikrát mohl chovat lépe a nějaké věcy vůbec nedělat, ale od toho by mi to rodice měli vysvětlit jako rozumní dospělí lidé, ale opět jsem si vše musel pochopit sám. Do toho mám ještě sestru, nechci znít jako když žárlím, už je mi v podstatě vše jedno a jen se těším až v 18 vypadnu z domu, ale jde hodně výrazně vidět že jí nadržují, mají ji radši a já jsem ta nechtěná černá ovce, ještě jim ráda leze do prdýlky, protože už to taky registruje. Přijde mi, že sestra následuje jejich stopy, je jí teprve 13 let a dovoluje si na mě jak na soběrovnýho + je to práskačka a falešná osobnost. Nevím jestli jsem napsal vše za poslední léta se toho odehrálo hodně a mně je to líto a chtěl bych hrozně normální v pohodě rodiče. Myslíte že to mohu nějak ještě spravit, nebo se na to vykašlat a vydržet ten rok do osmnácti a pak si jít po svém? Děkuji předem za odpověď.
Ještě bych doplnil že nestojím o nějaké problémy pro rodiče takže žádám jen o radu. Děkuji