Život s flegmatikem

Dobrý den, jsem v koncích. Žiji už přes 20 let s flegmatikem a je to spíš horší a horší. Od začátku. Bylo mi skoro 18 s poznali jsme se u koní kde jsem čekala, že bude citlivý a obětavý. Jeho matka jak to bývá mne nejdřív vyzpovídala a pak chrlila co mám a nemám dělat a co se jí líbí a co ne. On jen mlčel nebo řekl jen ona taková je musíš to překousnout. Bohužel jsem u nich cca 2 roky více méně bydlela a to byll dost krušné než jsem ho ukecala jít di podnájmu. Jenže i tak tam byl velký vliv matky a k tomu jsme se “starali” o otce jelikož byli rozvedení s sestra žila pro sebe a maminku tak byl sám. Nějak jsme se naučili vše plnit, ale naše plány a sny pomalu vzali za své. Pak 2018 zemřel otec a tak nešťastně, že večer před smrtí partnerovi volal, že je mu zle a on to neodhadl a nebral vážně. Od té doby byl ještě víc uzavřený a méně a méně se našemu vztahu věnoval. Cítila jsem se jako vybavení bytu a holka do postele.  Zjistila jsem, že mne podváděl s o víc jak 10 let starší kolegyní, ale to ustalo. Že prý to nebylo nic vážného. 2023 jsem ho konečně s pomocí mého bratra, který mu pomáhal,  ukecala na rekonstrukci koupelny s to bylo vidět, že je na měj moc. Normálně by to trvalo  tak měsíc max měsíc s půl. Bylo to skoro 3 měsíce a něco není doděláno doteď. K tomu mi v té době zemřela vážně nemocná babička od něj útěch téměř nulová. O měsíc později to nejhorší při venčení mého zlatíčka Kellynky ji nehlídal a nechal ji vběhnout pod auto.Z toho jsem se zhroutila a přemýšlela o sebevraždě a utápěla s v depresi. Takže léky a psycholog. V tu dobu jsem chtěla odejít jenže nějak jsem k němu něco cítila a taky finančně nemám na podnájmy a městský byt nedostanu. Upřednostňují páry a rodiny. Tak nějak spolu žijeme. No a přec měsícem se sebral a , že už toho má dost a odešel. Několikrát jsem mu řekla, že spolu žijeme jako spolubydlící a jestli to nechce řešit třeba poradnou. Nic. Takže jsem v koncích existenčně i co se týče vztahu. Snažím se d ním komunikovat, vždy jsem se snažila, ale on nechce a uzavře se. Teď mluví o skoro všem jen ne o nás.Tolik jsem vytrpěla a k tomu tohle. Nikdy žádná změna k lepšímu ani omluva.Je pravda, že když je toho na mne moc tak mu to vyčtu, ale to je zřídka kdy. Jelikož jsem se naučila žít tak jako on s minimální potřebou jeho.