Starší dotaz #1612

Dobrý den, mám problém který stále nedokážu dostat pod kontrolu. Jako dítě jsem byla dost uzavřená, špatně jsem se začleňovala do kolektivu. Měla jsem stále pocit, že se matce musím něčím zavděčovat aby mě měla ráda a pořád to nestačilo, hodně upřednostňuje bratra i teď v dospělosti. Ale s tím už jsem se smířila. Můj problém spočívá v tom, že ke své tříleté dceří přistupuji, jako by byla já. Mám hrozný strach, že se nezačlení do kolektivu ve školce, pořád mám hrozný strach, že něco nezvládne, že bude horší než ostatní. Mám strach aby z toho nebyla nešťastná. Já jsem si dětství doslova protrpěla, máma mi při každém neúspěchu říkala, že každý nemůže být chytrej a šikovnej. Nechci dceru zamindrákovat, je šikovná, ve školce jí chválí a já se bojím, abych jí tím nějak neuvedla do pochybností o sobě samé. Pořád přemýšlím, co by se jí mohlo stát, že jí někdo řekne něco ošklivého, že nebude mít kamarády, že bude mít dětství jako já. Manžel by chtěl druhé dítě a já se mu bojím říct, že ho nechci protože mám strach, že jedno z nich budu mít raději. Myslíte, že bych jí mohla ublížit?