Starší dotaz #2275

Dobrý den, s přítelem jsme spolu necelých 5 let s jednou asi půlroční pauzou po 3 letech. Měla jsem pocit, že jsem až na posledním místě za koníčky a jeho aktivitami. Odešla jsem od něho, ale on mě stále přemlouval a sliboval, že se bude snažit,že bude všechno jinak. Jsme spolu zase zpátky necelé 2 roky zčehož rok pracujeme na společném bytě. Za týden jsme se měli nastěhovat. Bylo toho na nás hodně, práce, byt,jemu teď ještě umírá babička.Asi 3měsíce jsme spolu nespali, ani jeden jsme neměli tak nějak chuť. Trápilo mě to,ale veškerou naději jsem soustředila na to, až budeme spolu bydlet. Aby to bylo co nejdříve zařízené. Najednou mi teď řekl, že chce být sám, že mě má rád, ale asi ne tak jak by měl.Źe je toho na něj moc a že s ním stejně nejsem šťastná, že mu to dávám najevo. Že si to potřebuje srovnat v hlavě, že už ho nepřitahuju sexuálně.atd. Že si dáme "pauzu", nikdy na pauzy nevěřil.Teď, když jsme si mohli zkusit nový život úplně sami v bytě!!!Nový začátek! Nechápu to. Jeho sestra mi řekla, že je asi přesvědčený o rozchodu.Jsem teď na dně. Až teď mi došlo, jak strašně s ním chci být!!Že ho miluji a chovala jsem se někdy fakt hrozně!Od pátku nejím,je mi hrozně,pořád brečím.Sbalil si věci a je teď u jeho mámy než si ten byt úplně dodělá (uklidí atd..).Co mám dělat? Chci ho zpátky.Už 2 dny nejsme v kontaktu. Snažím se mu neozývat,ale je to těžký. Jinak jsme si staršně rozumněli, nechápu to. Nikdo 3. v tom prý není. Ale co já vím, měl ode mě dostatek volnosti..prosím poraďte, nechce se mi žít :o(