Starší dotaz #2287

Dobrý den, moje manželka má vztah s jiným mužem. Zatím to prý do fyzického kontaktu nedošlo, ale poslední měsíc si neustále telefonují a SMSkují, zatímco ke mě je naprosto chladná. Když jsem na to přišel a s manželkou to rozebral, dozvěděl jsem se, že to začalo "nevinně" – potkali se v práci na školení (není od nás z města) a on byl všímavý a naslouchal. Podle ní ke mě začala citově ochládat před asi devíti měsíci, kdy jsem vzal špatnou, ale dobře placenou práci (a to kvůli ní, protože na staré práci jsem bral málo), kde jsem trávil hodně času a málo jsme se tak viděli, navíc jsem z té práce byl docela na nervy. Neřekla mi to proto, že mě nechtěla ještě víc deptat. Před třemi měsíci jsem sice z té práce odešel a našel si jinou – skoro stejně dobře placenou a jsem s rodinou (máme dvě nedospělé dcery) zase jako dřív a v psychické pohodě, ale evidentně pozdě. I podle jejích slov byla v našem vztahu dřív spokojená (snažím se být pozorným manželem i otcem), ale teď neví, co má dělat, že ten pocit čerstvé lásky už dvacet let nepoznala a že i mě prý má pořád "ráda". Všechno jsme v klidu probrali a uznala, že vina není na mojí straně a že je jinak se mnou šťastná, ale teď že má prý v sobě tu lásku ke dvěma mužům a že potřebuje čas (k psychologovi či do rodinné poradny se mnou zásadně jít nechce – odjakživa přímo nesnáší mluvit o svých problémech před jinými). A to je to, co mě drtí – snažím se to napravit, být ještě pozornějším (jako za mlada), projevovat jí lásku a něhu (bez sexu či sexuálního podtextu), rodina i moje žena je pro mě opravdu vše, ale strašně mě to čekání než se ona rozhodně "co vlastně chce" ničí – obzvláště když se nevidíme, což je každý pracovní den od osmi ráno až do šesti do večera. Ani v práci se nemůžu soustředit, jsem úplně mimo. Když jsme spolu, snažím se jí nic nevyčítat, naoko se náš vztah zlepšil – tulíme se k sobě, dáváme si pusy na dobrou noc, atd., ale bohužel já lásku z její strany necítím – jen spíš soucit! Řekl jsem jí, že pro záchranu našeho vztahu udělám vše, ale že nevím jak dlouho to takhle dokážu snášet. Kdyby řekla, že toho lituje a že to s ním ukončí, tak to neřeším a soustředím se jen na zlepšení našeho vztahu, ale ona jen pořád opakuje, že neví co má dělat, že to má v sobě (jako na srdci) a že potřebuje čas. Jenže já nevím, jak to takhle dlouho ještě vydržím – strašně mě deptá (a to jsem jí také řekl), že se mezi námi nemůže rozhodnout, přitom kdyby nás měla ráda stejně, tak v můj prospěch musí rozhodnout naše rodina (děti), kterou ani ona nechce zničit. Jenže takhle se obávám, že se rozhoduje mezi ním a rodinou (ne mezi ním a mnou), kde v můj prospěch hrají děti a v jeho čerstvá láska – a tohle mě strašně psychicky ničí, i když vím, že bych měl vydržet a ten čas jí poskytnout. Ale jak to mám vydržet? Jak se vyrovnat s tím strašným psychickým tlakem? Nechutná mi jíst ani pít a na svoje koníčky ani na práci nemám vůbec náladu. Jediné, co chci je být s ní a s mými dětmi – obzvláště když se k ní přitulím nebo ji chytím za ruku, tak jsem najednou v pohodě a ještě i chvíli po tom mi to vydrží. Děkuji.