Starší dotaz #2534

Dobrý den, chtěla bych vás požádat o váš názor a radu zároveň. Od puberty čelím smutku, úzkosti a depresi. Nevím, co bylo spouštěčem. Podotýkám, že mi je již 38 let a svůj život nemám "ukotvený". Nebudu zde vypisovat všechny problémy z minulosti, spíše ten aktuální. Jen v krátkosti – prožila jsem během let nějaká traumata jako rozchod po soužití s gamblerem, ztráta milované maminky ve 27 letech. Žila jsem zcela sama téměř 10 let, jsem bezdětná. V současné době mám již rok vztah, který díky mým nadměrným obavám není zcela funkční. Mívám tendence z toho vztahu utéct aniž by se mi něco špatného dělo. Když jsem se už párkrát pokusila o ukončení vztahu, vzápětí jsem zjistila, že to sama nezvládnu, že o ten vztah nechci přijít. Partner má své chyby, ale je hodný, nic špatného kromě častého urážení mi nedělá. Sama se vždy divím, proč mám neopodstatněný strach z toho co může přijít z nedostatku financí, z mateřství a hlavně, že zůstanu sama, že mě všichni opustí. Ze samoty mám asi největší trauma, přesto mám někdy nutkání ten vztah ukončit. Nerozumím tomu. Co mám za poruchu a jak z toho ven? Předem moc děkuji.