Starší dotaz #2918

Dobrý den, je mi 35 let, jsem 16 let vdaná, žijme s manželem a 15 letým synem v jednom domě s mojí matkou. Dům jsme zrekonstruovali, investovali do něj hodně peněz a úsilí. I když máme každý svůj byt a svojí domácnost, matka je na nás emočně závislá. Nemá v podstatě žádné zájmy ani koníčky a bohužel ani kamarádky. Každý den čeká jen na to až se všichni vrátíme z práce a ze školy. Kromě toho je velmi autoritativní a neustále nás úkoluje a kontroluje, vždycky musí být po jejím a hlavně hned. Slovíčko prosím je pro ni naprosto cizí. Je to přesně rok, kdy už jsem to nevydržela a řekla jsem jí, ať už mě nechá na pokoji. Ale to jsem neměla dělat. Vznikla z toho velice emotivní hádka, kdy mě i manželovi matka začala nadávat, že jsme kurvy a hajzli a že prodá dům a my ať táhneme do prdele. Prosila jsem ji ať se uklidní, že si musíme promluvit, ale nemělo to smysl. Nadávala a nadávala, řekla mi že věděla že jsem kurva ale, že jsem taková kurva to si teda nemyslela. Začala vyčítat od maličkostí až po to, že mě porodila. Nevydržela jsem a to vychrlila na ni všechny křivdy z dětství. Na to mi řekla, že jsem debil, že jsem byla vždycky debil a že patřím do blázince. Od té doby se nemůžu dát psychicky dohromady. Chodím k psycholožce na psychiatrii, beru antidepresiva. Manžel se chce odstěhovat, dokonce jsme si už koupili pozemek. Rozhodli jsme se k tomu po poslední její scéně, kdy na nás křičela, že ji tam necháme zdechnout, že se o ni nestaráme a že je jako u cizích a že už to tam s námi nevydrží. Když jsem jí to přišla oznámit, že tedy ten dům prodáme, že jsme si koupili pozemek a že se chceme odstěhovat, začala mi opět nádávat, že jsem nevděčná a že mě raději neměla nikdy mít. Jsem už úplně na dně, je pro mě velice těžké opustit všechno, co jsme s manželem vybudovali, místo, kde žiju prakticky celý život, syn má stejný problém jako já, má tam velice silně zapuštěné kořeny. Na druhou stranu si již společné soužití s matkou nedokážu představit. Svádím opravdu velice těžký vnitřní boj, je to nejtěžší období v mém životě. Navíc přes to všechno mám o matku starost, protože je na nás vlastně závislá i finančně a když prodáme dům a koupíme jí byt, stejně nebude mít na to, aby to finančně zvládla. Mám strach, že můj muž to neustojí, má toho už dost. Chce se odstěhovat, chápe, že je to pro mě těžké, ale žít pod jednou střechou s mojí matkou odmítá. Bojím se, aby se nám nerozpadlo manželství. Mám ještě 2 starší sourozence. Sestra žije v Německu a bratr se bohužel staví na matčinu stranu. Mám obavy, že když matku vystěhujeme do bytu a necháme ji, aby se o sebe starala sama, budeme muset čelit útokům a výčitkám ještě ze strany sourozenců. Nevím jak dál, jsem z toho strašně unavená a vyčerpaná.