Starší dotaz #2960

Dobrý den, prosím vás moc o radu, jste první na koho jsem se obrátila, 15 let se trápím s agorafobií, navštívila jsem párkrát lékaře, ale nechci to s nimi rozebírat. Už asi tuším, v čem mám problém, protože nastaly až když mi bylo osmnáct. Jako dítě jsem neměla dvakrát skvělé dětství, naučila jsem se všechno přetrpět tím, že jsem si vždycky říkala, že umřít a zabít se můžu vždycky. Viděla jsem to u otce, ale neměl na to sílu.I jsem si hrála na to, že vlastně vůbec nejsem. Od pěti let mě vždycky nějak ze všeho vytáhlo to, že umřu vlastní rukou až budu chtít, nebo muset.Najednou v těch osmnácti, jsem začala chtít žít.Ale ne jako ti, které jsem měla a mám kolem sebe.Mám pocit, že jednou nohou stojím tam a druhou na druhé straně. Takže v podstatě, dýchám žiju, ale zároven nežiju, protože to nesmím. Mám pocit, že jsem tady přesčas. Źe kvůli starému slibu nemá nic cenu.Prostě mám agorafobii z principu, a nevím jak to v sobě zlomit.Všechny piliře, co jsem si postavila, stojí na sebevraždě, tudíž nic pro mě nemá smysl. Co je třeba Vaším smyslem pro život? uf..