Starší dotaz #3331

Milá Roveno, nedávno jsem četla článek o vztazích a vy jste tam mluvila o tom, že vztah "nebyl domilován"… Mám pocit, že to je můj problém…. Chodila jsem rok s mužem a když jsem otěhotněla, odešel…. Dost těžce jsem se s tím rovnala, pak se naštěstí to malé a přišly starosti, ale i štěstí z miminka, tak jsem to zdárně překonala… Jenže po nějaké době se objevil a mě se zase podlomily kolena…. A tak je to doposud… Vždycky se třeba na rok odmlčí a pak se zase vrátí a já, ačkoliv vím, že to takto nemá smysl, tak je pro mě setkání s ním natolik "elektrizující", že tomu zase podlehnu…. Dokáže být naslouchající, pozorný, plný překvapení…a já si zase naivně namlouvám, že je to nejlepší muž mého života… Do té doby, než prostě sbali kotvy a zmizí… Nedaří se mi být silná a prostě to jednou provždy utnout… A ten hlavní problém bude asi opravdu v tom, že jsem tu lásku dostatečně "nedomilovala"… Co mám udělat, abych měla více síly to ukončit? Zcela zpřetrhat kontakt s ním bohužel nemůžu, protože máme společné dítě… Děkuji za radu. E.