Hluboká láska k ženatému muži

Dobrý den, ráda bych se poradila o tom, co dál. Jsem od jara rozvedená, mám dvě děti a už něco za sebou. Manžel od nás odešel již před dvěma lety, do toho přišlo těžké období, problémy v práci, nemoc a smrt rodiče, problémy v práci, covid…zkrátka koncem loňského roku jsem byla v takové docela osobní velké krizi a v té době mě na jednom anonymním prodejním portálu oslovil muž (o šest let starší než já) a po výměně několika zpráv týkajících se prodeje zboží přešel do takového lehce flirtujicího osobnějšího tónu. Brala jsem to jako takové milé virtuální zpestření mého života a velmi jsme si porozuměli a psaní začalo nabývat na intenzitě a osobnějším tónu. Od začátku se netajil s tím, že je ženatý, bylo mi to však nejprve jedno, dá se říct, že to psaní s ním mi tak nějak pomáhalo uniknout z reality. Velmi rychle jsem se však do něj platonicky zamilovala a on se mi začal také očividně dvořit. Už od začátku jsem měla pocit, že si výjimečně dobře rozumíme, máme stejný humor a jsme na jedné vlně, nicméně jsem nechtěla úplně ztratit hlavu. Ale přiznávám, že on byl mou poslední myšlenkou večer a první ráno. Množství zpráv vyměněných po chatu bylo (a stále je) neuvěřitelné. On mi popsal své manželství jako poničené, bez jakýchkoli doteků a intimity již mnoho let. Zároveň však zdůraznil, že manželku respektuje jako matku dcery a bez dcerky si nedovede svůj život představit. Myslím si, že mi nelhal. Měla jsem dojem, že vlastně hledá nějakou duševní spřízněnost a možná platonickou lásku. Říkal, že mu v manželství zoufale chybí intimita. Neměl ale v úmyslu se sejít, prý není typ nevěrníka a paralelní vztah si nedovedl představit. Tehdy jsem si postupně v řádu týdnů psaní uvědomila, že bych asi již docela ráda navázala nějaký skutečný vztah (předtím jsem kvůli manželově odchodu a rozvodovým tahanicím neměla na žádné může ani pomyšlení). Protože jsem předpokládala, že s mou virtuální známostí to asi bohužel těžko nějak vyjde, podala jsem si inzerát na seznamce a pokoušela se trochu rozhlédnout. Nikdo mě však moc nezaujal, i když jsem absolvovala nějaké schůzky, stále jsem si však intenzivně dopisovala s dotyčným ženatým mužem. Před létem jsem mu navrhla setkání, které však zdvořile odmítl. Rozhodla jsem se, že od té chvíle ho tedy spíš budu brát jako takovou spřízněnou duši a pokusím se od něj citově vzdálit. Omezili jsme trochu kontakt, přestali na chvíli chodit na chat, ovšem brzy jsme to zas obnovili, chybělo nám to. Mezitím jsem se však rozhodla jet  navštívit svého bývalého dávného přítele, lásku z mládí, o němž jsem se dozvěděla, že se rozvedl a je volný a stále o mě stojí. Můj virtuální přítel, který byl celou tu dobu zároveň i takovým mým důvěrníkem, mi popřál mnoho štěstí. Pak se však něco zlomilo. Když jsem odjela za dávným přítelem, začal mi psát ještě  mnohem víc. Že si uvědomil, že ke mně cítí hluboký a prudký cit a že sám je tím zaskočen, jak moc trpí při pomyšlení, že jsem u jiného muže a neví, co s tím. Tehdy poprvé vyslovil myšlenku, že by se se mnou chtěl sejít. Uplynulo však ještě pár týdnů, než jsme se setkali. Psali jsme si stále. Bál se setkání, bál se že kouzlo vyprchá, ale toužil po mně. I já jsem si říkala, že setkání naživo může vše od základu změnit. Ale říkala jsem si, že mě vlastně tato virtuální láska blokuje. Potřebovala jsem ho vidět, abych si ujasnila vztah k ostatním mužům. Nakonec jsme se začali scházet. Líbí se mi moc a on říká, že mi zcela propadl. Cítíme nesmírné souznění. Chodíme spolu hlavně na kulturní akce, do kina, na jídlo, procházíme se…sex jsme zatím neměli. Nechceme spěchat. Rozumíme si neuvěřitelně, čas vždy úplně letí. A jsem totálně zamilovaná, což je ovšem problém. Nedávno mě překvapil, že jeho vyznání začala být taková jiná, méně vzletná, zato však cítím, jakoby začal pochybovat o tom, zda chce setrvávat ve svém původním vztahu. Já sama o tom nezačínám, nechci ho do ničeho tlačit, považuji to za zbytečné, ten případný krok musí udělat on, i když bych ho samozřejmě moc chtěla získat, myslím si, že případné rozhodnutí by však mělo vzejít od něj. Cítím, že prožívá velké dilema. Občas jsou to narážky typu, že je mu jasné, že náš vztah se neobejde bez obětí, že mě velmi miluje a představuje si následky svého odchodu. On ve svém manželství -dle svých slov- šťastný nebyl mnoho let předtím, než jsme se potkali. Ovšem rozchod by mu přinesl komplikace, nemohl by vídat svou dcerku denně, navíc je tam i společný majetek, širší rodina atd. On má opravdu mimořádný smysl pro povinnost a skutečně není asi typ na paralelní vztah. Jenže co teď s tím? Já, která jsem sama zažila citově vyhaslý vztah ve svém vlastním manželství, se domnívám, že v takovém vztahu asi nemá cenu setrvávat. Nicméně mu mohu zprostředkovat jen tuto svou zkušenost. A samozřejmě jeho realita může být odlišná. Přiznávám, že bych ho ráda získala pro sebe. Opravdu vzácně si rozumíme a chováme k sobě hluboké a něžné city, vím, že jsou vzájemné. Máme i pocit, že se známe snad tisíc let a přesto máme oba velkou chuť se poznávat stále víc. Nyní se vídáme jednou týdně a píšeme si skoro neustále. Ráno, přes den, večer, někdy i v noci. Jak se mám chovat? Jsem zkušená žena, měla jsem řadu vztahů, ale tak intenzivní city a pocity souznění  jako nyní jsem nezažila vůbec nikdy. Poraďte mi, mám to zatím nechat jen volně plynout, počkat třeba pár týdnů, měsíců, jestli si to v sobě dokáže vyřešit, nebo si s ním o tom mám zcela otevřeně promluvit, probrat to s ním? Mám o tom vůbec sama začínat? Nebo o tom mám začít, až zas utrousí nějakou tu poznámku? Nechci tlačit na pilu a nechci mu dávat žádné ultimátum. Sama na nic nespěchám, nikam se nechci hrnout, na druhou stranu jsem četla, že v mileneckých vztazích, pokud se nerozhodne muž do roka opustit manželku, většinou už to pak neudělá. My jsme si skoro rok psali, ale vztah naživo máme dva měsíce a postupujeme spíš pomaleji, co se týče intimního sbližování (oběma nám to tak vyhovuje), přitažlivost a chemie však funguje velmi dobře. Možná je na takovou vážnou promluví ještě brzy a měli bychom nejprve se víc poznat? Prosím, poraďte, jak bych se já měla chovat, když ho chci získat. Velmi ho miluji a cítím, že i on miluje mne.