kamarád nebo víc?

Dobrý den, mám dotaz.
Aby to dávalo smysl, tak je třeba říct úplně všechno. Jsem vdaná. S manželem jsme spolu přes 10 let a máme spolu dceru, které jsou 4 roky. Za celou dobu vztahu měl tendence mě hlídat. Ze začátku mi to lichotilo, později už ne. Časem se přidávaly další věci, ale pořád se to dalo. V roce 2021 jsme se vzali a tam přišel největší zlom. Choval se čím dál víc hůř. Kvůli banalitě vyvolal hádku. Došlo na výhružky kvůli penězům, že jestli se někdy rozvedu, tak přijdu o dceru, když jsem někde byla, tak neustálé dotazy, kde jako jsem a neexistovalo dát dceru na hlídání, než na dobu nutnou atd. nemusím říkat, že jsem měla strach z toho, co přijde dnes, co je zase špatně a jestli nemá náhodou blou náladu. Do toho i narážky na můj vzhled. Já mu říkala, že se ho bojím, že se mi nelíbí, jak se chová a že se taky změnil a nelíbí se mi, jak vypadá. Každé vzepření bylo „potrestáno“. Na druhou stranu zase vždy všechno zaplatil, kupoval mi věci, doma uklízel, sex byl fajn, a když měl dobrou náladu, tak jsme si skvěle rozuměli.
 
Připadala jsem si jak v mlýnském kole a nevěděla jak dál a měla pocit, že potřebuju někoho, kdo mě vyslechne. V tu chvíli se objevil, říkejme mu třeba Adam. Ženatý chlapík, co má rodinu. Začali jsme se bavit a zjistili, že máme spoustu věcí společnou. Začala jsem se mu svěřovat se svými trablemi, on mi zase s jeho. Takže se z nás stali přátelé. Další věcí byla i vzájemná přitažlivost. Semtam mezi námi padla lichotka nebo nějaký flirt. Když přišlo na flirt směřující na postel, tak jsem ho buď odmítla, nebo zahrála někam do outu (k tomuhle ještě později). Lichotilo mi to. Nemusím snad říkat, že ze strachu jsem o něm manželovi neřekla. Během toho co jsme se spolu bavili (prakticky denně) přes sítě, jsme v 90% času řešili běžné věci atd. Byli jsme v kontaktu něco málo přes rok. Za tu dobu jsme se potkali osobně 3x. A vždy pouze v přátelském duchu, na kafe nebo v pracovní pauze na oběd.
 
V mezičase se můj muž začal lepšit ve svém chování. Což jsem vždy ocenila a řekla, to i Adamovi. V březnu tohoto roku můj muž zjistil, že se takto s někým bavím a zhroutil se mu svět. Za všechno se mi omluvil a k jeho chování nemám jedinou připomínku. Jediné co mezi námi zůstává viset nedořešeno je Adam. Já o něm říkám, že byl můj kamarád. Můj muž má dojem, že šlo o druh mileneckého poměru, bez fyzických projevů. A ráda bych věděla váš názor.
 
Můj postoj k mému muži byl takový, že jsem ho milovala, ale loajalita byla velice nízko, plus mě v té době absolutně nepřitahoval a měli jsme nejhorší sex za celou dobu vztahu.
 
Můj postoj k Adamovi byl ten, že mi nevadilo se s ním bavit každý den, nevadilo mi semtam pinknout lichotku nebo flirt, nevadilo mi s ním mluvit o věcech týkajících se sexu. Zároveň věděl a několikrát jsem mu říkala, že nejsem člověk, co zahýbá, že milencem bych nikdy neohrozila rodinu. Měl milenky (domluva s jeho manželkou – ověřená u ní) a na to konto jsem řekla, že to nechápu, že bych tohle nemohla. A i tak prohlásil, že by mě měl rád mezi nimi. Což jsem mu odmítla a byl s tím v pohodě. Od tohohle momentu jsme se viděli 2x. Při posledním setkání jsme si předtím, než odešel, dali pusu na pusu, tak jak si dávají děti ve školce a objal mě. Pro mě opět nic významného.
 
V té době shodou okolností můj muž mluvil o rozvodu, a že mě stejně jednou nechá, a že když bude chtít, může mít každou, na kterou si ukáže. A já jak jsem byla plná naděje, že už se to lepší a bude to dobrý, tak mě to hodilo zase zpátky do doby, kdy jsem reálně uvažovala o tom, že svého muže opustím. Jak jsem se tak v těch myšlenkách topila, napadlo mě, že vlastně ukazatel toho by mohlo být, že pokud svému muži dokážu zahnout, tak budu schopná se od něj i případně odpoutat a ačkoli jsem si tím nebyla absolutně jistá, tak jsem Adamovi, řekla, že bych mu chtěla dát pusu. Neřekla jsem, že k tomu dojde. V zápětí mi ale došlo, že je to marginální kravina a že to dělat nebudu. Jelikož jsme na tom nebyli domluvení, nechala jsem to tak. Po nějaké době mezi námi došlo k sexchatu, po kterém jsem se cítila blbě. Už se to neopakovalo. Po asi 14ti dnech jsem měla nutkání Adamovi dát najevo, že mezi námi nikdy k ničemu v budoucnu nedojde, což opět vzal a dokonce si vzal ode mě nějaký odstup. Bavili jsme se však dál. K dalšímu setkání už nedošlo, jelikož jak jsem řekla, tak na to můj muž přišel. Jemu jsem řekla všechno, k čemu mezi námi došlo.
 
Nejvíc mu vadí, že jsme byli v kontaktu denně, věděl o mě spoustu věcí, neměla jsem problém s flirty. Napsala mu, že bych chtěla obejmout, až se uvidíme. Že jsem mu napsala, že jsem ráda, že mám kamaráda jako je on a že přátelství může být víc než láska. Že jsem mu napsala, že mi chybí, ale zároveň mu řekla, že nechci, aby si to vyložil špatně, že jsme se dlouho neviděli a ráda bych sedla na kafe a pokecala.  Takže ještě jednou ten dotaz – jednalo se podle vás o druh mileneckého poměru nebo to pořád ještě bylo přátelství i když na hraně?