Nevěra

Hezký den, nevím kde bych začala, můj partner ( nejsme manželé, ale žili jsme spolu 14 let ), si v listopadu našel v práci milenku, nebudu zabíhat do podrobností, hned v prosinci se to provalilo a muž mě prosil, že to hned ukončil, že to byl omyl, a že miluje jen mě. Těžko jsem to zkousávala, ale celých 14 let nám bylo spolu dobře a opravdu ho miluji, takže ok, stalo se to jednou zkusím odpustit. Nicméně hned po novém roce jsem cítila, že to není ono, byl prostě jiné a v dubnu se opět provalilo, že neskončil nic a dále se s ní scházel. Rozhodla jsem se s dcerou odstěhovat. 3 dny před stěhováním nás obě prosil, že jsme pro něho všechno, že bez nás nemůže být, že je hrozný debil, že chce udělat tlustou čáru a kdesi cosi….jsem hloupá vím, ale opět jsem odpustila, vymalovali a zrekostruovali byt, vzali jsme si dovolenou, byli jsme spolu a myslela jsem, že to půjde, prožívali jsme krásné dny, aspoň jsem si to myslela…..původně jsem chtěla, aby odešel z práce, nechtěla jsem, ať se tam potkávájí….ale opět jsme ustoupila, když mě přesvědčoval, že nic pro něho neznamená…..Bohužel už pár dní potom jí opět psal a zase začali, dospělo to tak daleko, že si jí dotáhl do našeho vynoveného bytu, který měl být naším novým začátkem. Opili se tam, milovali se tam a vůbec mu nevadilo, že se má vrátit dcerka ze školy a že je tam může načapat…minuli se o fous….potom s ní šel ještě do restaurace hned vedle našeho domu a dál se opíjeli. Ta paní pak jela domů, kde její muž, když jí viděl, v jakém stavu dojela na ni uhodil a všechno mu vyklopila….muž přišel domů totálně na mol a na stůl pohodil telefon, který jsme neznala, měl ho jen pro komunikaci s ní….z něho jsem se dověděla, že si ji zval k nám do bytu a jak se těší až si to tady s prominutím rozdají….samozřejmě jsem ho požádala, aby odešel, jen jak byl opilý, ztratil poslední zbytky sebekontroly, zbil mě a dělat takový virvajz, že jsem musela zavolat policii…nyní žije s tou paní někde na ubytovně. Můj problém je, že nemůžu zapomenout na těch krásných 14 let, že ten poslední půlrok to nebyl on, to byl někdo úplně jiný a jen pláču a pláču, což pro dceru je velmi depresivní ( i když se to snažím schovávat ). Podotýkám, že jsem dost nemocná, po operaci páteře a nemůžu chodit, jen tak asi 200m, takže jsem doma jak ve vezení: Vždy byl na něho 100% spoleh, jak se tam mohl změnit?