Šance na záchranu manželství, pocit vyhoření

Dobrý den, paní Radano,
chci se zeptat, zda je z Vašeho pohledu možná záchrana manželství a obnovení intimity v následující situaci. Manželství trvá skoro 13 let, že vztahu je jedno dítě ve věku 11 let. Oba manželé uzavřeli sňatek ve vyšším věku (po 35. roce, oba měli za sebou delší vztah, on bez dítěte, ona má z prvního manželství nyní již dospělé dítě, které v podstatě vychovala babička). Pár let po svatbě velké hádky kvůli různým věcem (nepořádek, pocit odcizování – nespokojenost na straně manžela, nespokojenost celková na straně manželky, která měla již dítě z prvního manželství a původně další rodinu již neplánovala, pocit nemožnosti se realizovat v kariéře, také nespokojenost s místem bydliště v domě manžela, po pár letech přestěhování do domu k rodičům manželky). Manžel se upnul hlavně na dítě a trávil s ním často víkendy bez manželky. V manželství se nepodařilo obnovit intimitu – 10 let bez sexu, manželství je téměř bezdotykové, chybí větší emoční sdílení (manžel neví, co si vlastně myslí a prožívá manželka). Na straně manžela je dlouhodobá frustrace z absence sexu a doteků, ze strany manžela pokusy o obnovu, manželka reagovala ne sice úplně odmítavě, ale spíš laxně. Manžel staví již asi 5 let dům, aby rodina konečně bydlela ve svém, ne v domě rodičů manželky. Vztahy v širší rodině na obou stranách jsou však harmonické. Oba jsou stavbou vyčerpaní, cítí určité vyhoření, manžel je dost vytížen i v práci, víkendy tráví na stavbě. Manželé se mají „tak nějak rádi“, je tam zvyk na sebe a respektují se hlavně jako rodiče dítěte, ale necítí již k sobě milostný cit. Provoz však funguje, oba jsou zodpovědní rodiče, pracovití. 
Před více než půl rokem manželka onemocněla, nehojící se záněty ucha, bolesti hlavy, psychicky je laděná spíš negativně, pesimisticky, nyní je pár týdnů v nemocnici.Manžel se jí snaží povzbudit, ale sám se cítí zcela vyčerpaný, vyprahlý. Má pocit, že zdravotní problémy manželky mohou mít psychický základ. Cítí se tím vinen. Cítí však  zodpovědnost k rodině, manželce, dítěti.
Manželka se staví k pomoci psychologa, návštěvě manželské poradny spíš negativně, „nevěří na psychology“, ale je si vědoma toho, že manželství je třeba nějak spravit, dát do pořádku. Dle jejího mínění ji manžel nepřijímá takovou, jaká je, a vadí jí manželovo samotářství, jeho velmi introvertní povaha, že nemá potřebu žít společensky. Situaci ještě komplikuje skutečnost, že manžel si našel před rokem milenku, do které se zamiloval, a nyní váhá, jak naložit se svým životem, zda nemá odejít, má pochyby, zda bude schopen poctivě pracovat na záchraně vztahu, pokud ho manželka bude chtít zachránit, když je zamilovaný, ale na druhou stranu nechce ublížit dítěti rozchodem. Než poznal milenku, plánoval rozchod s manželkou, až bude dítě dospělé. Manžel trpí výčitkami vůči manželce (že se mu manželství nevyvedlo, že s ním není šťastná), vůči dítěti (že možná odejde a taky že dítě nevidí doma láskyplný vztah rodičů k sobě), vůči milence (cítí k ní touhu, milostný i přátelský cit, ale neví, jestli bude schopen rodinu opustit). Manželčin osud mu není lhostejný, má ji rád a cítí závazek. Velmi ho navíc trápí její nemoc a tudíž nemožnost s ní situaci začít řešit a má pocit začarovaného kruhu. Často řeší své problémy (mj. i se spánkem) večerním popíjením alkoholu.
Manželé se již několik let téměř nehádají, komunikují spolu bez problémů o provozu, ale horší je to s efektivní komunikací ohledně jejich vztahu, navenek vše „funguje“, o problémech v manželství nemluví téměř s nikým z širší rodiny, ale v manželství se v současném stavu necítí naplnění a spokojení ani jeden. Nenávist k sobě necítí, spíš zklamání a hořkost.
Chci se zeptat, jaké je dle Vašeho mínění v této situaci řešení, co by obnášela záchrana manželství, zda je v této situaci ještě možná (i bez případné návštěvy psychologa, kterého manželka zatím odmítá) nebo zda je lepší se rozejít (oběma manželům je skoro 50, takže energie již není tolik a vyhoření a pocit určitého vyčerpání je značné).
Moc děkuji za nestranný odborný názor.