Nesexujeme – vymíráme

Nízká porodnost aneb vymírání Čechů i Evropanů

V roce 1974 dosahovala úhrnná plodnost hodnoty 2,43 dítěte na ženu, v roce 1990 to bylo 1,89 a v roce 1999 pouze 1,13. V letech 2019 až 2021 se pohybovala kolem 1,7 dítěte na ženu – což nás řadilo k nejplodnějším v Evropě. Od r. 2022 dochází k dramatickému poklesu na 1,45 dítěte na ženu. I počet interrupcí zaznamenal za posledních 20 let pokles na polovinu. Počet narozených dětí z asistované reprodukce byl v loňském roce přes tři tisíce, což je více než 3% z narozených. Zajímavá studie je i od ČSÚ.

Na téma vymírání bílých Evropanů by bylo zajímavé podívat se optikou celospolečenskou, která zahrnuje kulturu, hodnoty, životní styl, zdraví i zdravé životní prostředí a to vše i v kontextu společenské ekonomie a politiky.

Proto, aby žena porodila, je třeba doposud sexuálního spojení mezi mužem a ženou, nebo alespoň spolupráce, neb naše legislativa vyžaduje účast muže i při asistované reprodukci.

Jaké jsou příčiny nízké porodnosti? Zkusím zůstat u obyčejného pozorování skrze příběhy v poradně z posleních let.

1. Více než dříve se setkávám s mladými lidmi, kteří mají potíže navázat milostný partnerský vztah, přestože by si ho přáli – říkají, že nemají mnoho příležitostí a často se k tomu přidávají různé obavy a strachy, které zcela zablokují akceschopnost. Bohužel i studenti VŠ uvádějí, že nemají příležitosti, protože studium je organizováno velmi individuálně. Zůstává tedy více lidí singl nedobrovolně.

Z loňského t.j. z r.2024 průzkumu odborníků z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) vyplynulo, že 5,93 % žen a 8,43 % mužů nikdy nemělo sex. Z toho ve věkové kohortě 18-25 let jde u mužů o 54,4 %. U žen je to 30 % ze stejné věkové kohorty. Takže za snížením umělého přerušení těhotenství stojí i to, že prostě jako národ

2. slýchám, že někteří mladí nemají ani chuť navazovat partnerský vztah, nemají v sobě touhu, která by je popoháněla do partnerství a následně třeba do reprodukce, v této skupině jsou lidé psychicky vyrovnaní i psychicky labilní. Zůstává více lidí singl dobrovolně.

3. potkávám se s mladými lidmi, kteří usilují o vytvoření partnerského vztahu, ale nedaří se najít kompaktibilního partnera, nebo se nedaří jednat tak, aby vzniklo harmonické partnerství s touhou po dítěti. Vznikají krátkodobá partnerství, která neobsahují lásku, stabilitu a touhu po dítěti. Zároveň potkávám páry, kteří prožívají krizi a často vyslechnu, že otěhotnění se nedařilo a teď, když se ukazují partnerské problémy není otěhotnění na programu dne.

4. v posledních letech se častěji setkávám s mladými lidmi, kteří vědí, že děti nechtějí. Důvody uvádějí různé, např.: „Je to moc velká zodpovědnost“, „Nechci někomu způsobit taková traumata, jako jsem prožil Já, nejsem v pořádku na to, abych měla dítě.“, „Svět je divný, nebezpečný, do toho dítě přivést nechci.“, „Prostě to tak cítím.“ Tento trend v posledních letech sílí a slýchám to od žen. Vědomé rozhodnutí nemít dítě, které je ovlivněno individuální psychiku nebo i společenským klimatem.

5. Přicházejí mladé páry, kteří cítí, že mají dost starostí se zajištěním bydlení a uživení se, že rodičovství odkládají na neurčité později. Součástí těchto nejistot je i vědomí, že na to budou sami, že nemají rodiče v důchodu nebo v blízkosti bydliště. To je úskalí lidí, kteří se stěhují za prací do Prahy či Brna. Mladí vnímají příliš velké ekonomické nejistoty, které brání založení rodiny a odkládají na neurčito. I tento aspekt se výrazně zhoršil v posledních letech.

6. Přestože se nespecializuji na změnu pohlaví, i u sebe v poradně se v posledních pár letech setkávám s nejistotou ohledně pohlavní identity, kteří doposud neměli žádného sexuálního partnera a cítí se v životě víceméně nešťastní. Zmatenost v důsledku propagace LGBT.

Celkově z pozorování lidské společnosti kolem sebe vnímám i mladé lidi unavené, což tlumí touhu jak po partnerství tak sexualitě. Zároveň mám pocit, že výchova zdůrazňující individualismus vede přirozeně k single život než život rodiny.

Když se podívám na graf porodnosti, všimneme si, že křivka porodnosti stoupala v době ekonomické jistoty – tzn. dostupnosti bydlení, pocitu, že ekonomicky vyjdou. Tyto podmínky splněné v tuto chvíli nejsou. Pravděpodobně se k tomu přidává i obava z války.

Můžeme udělat i rozbor nízké porodnosti z celospolečenského, celoevropského nadhledu např. následovně: . Mezi hlavní příčiny patří:

1. Odklad mateřství na pozdější věk – Ženy se stále častěji rozhodují mít děti později v životě, což je často spojeno se zaměřením na vzdělání, kariéru a osobní rozvoj. Pozdější věk mateřství však může snížit celkový počet dětí, které ženy stihnou mít.

2. Ekonomické faktory – Vysoké náklady na bydlení, vzdělání a výchovu dětí vedou k tomu, že se mnohé páry obávají finančního dopadu rodičovství. Nejistota na trhu práce, vysoké nájmy a nedostatek dostupného bydlení tyto obavy ještě zvyšují.

3. Sociální nejistoty a krize – Nejistoty spojené s klimatickou změnou, válkami, pandemií či ekonomickou nestabilitou mohou vést k obavám o budoucnost a ke snížení ochoty mít děti.

4. Urbanizace a životní styl – Život ve městech, kam lidé odcházejí za prací, ale zároveň ztrácí kontakt se svou původní komunitou, tím hůře hledají partnera. Ve velkoměstě je obvykle méně prostoru pro rodiny a větší důraz na individualismus. Ve venkovských oblastech bývají rodiny tradičně větší, ale tyto oblasti se v Evropě vylidňují neb ekonomika není plánovaná ani geograficky.

5. Biologické limity – V důsledku oddalování mateřství roste počet žen, které mají potíže s otěhotněním kvůli přirozenému poklesu plodnosti s věkem. Zde hrají roli pravděpodobně i různé novoty v oblasti techniky, medicíny a zemědělství.

6. Změny v hodnotách a prioritách – Mnoho Evropanů klade větší důraz na osobní svobodu, cestování, kariéru nebo jiné životní cíle, než na zakládání rodiny. Tradiční model rodiny s více dětmi již není pro mnoho lidí prioritou.

7. Nedostatečná podpora rodin – V některých evropských zemích chybí dostatečná sociální podpora, jako jsou dostupné mateřské školky, flexibilní pracovní podmínky nebo dlouhá mateřská a rodičovská dovolená, což znesnadňuje sladění práce a rodiny.

8. Emancipace a postavení žen – Ženy dnes mají více příležitostí k seberealizaci mimo rodinný život, což často oddaluje nebo omezuje jejich ochotu mít děti. Rovněž si více uvědomují možnosti antikoncepce a plánování rodiny.

Civilizace mívají svůj nástup, vzestup i pád. Není tajemstvím, že naše společnost vykazuje znaky pádu.

Shrňme si, jaké příčiny se uvádí umělá inteligence při pádu říše Římské v r. 476 n.l.

Politický úpadek – Slabí a neschopní císaři – Neustálé boje o trůn, uzurpátoři a politická nestabilita.

Ekonomický úpadek – Vyčerpání zdrojů a vysoké daně.
– Inflace a znehodnocení měny.
– Závislost na otrocké pracovní síle, která klesala s menším počtem válek. |
Sociální nerovnost – Vzrůstající rozdíly mezi bohatými a chudými.
– Nespokojenost rolníků a ztráta loajality vůči státu. |
Vojenské problémy – Slábnoucí armáda, nedostatek rekrutů a závislost na žoldnéřích (často barbarů).
– Špatná obrana hranic a časté invaze barbarů (Gótů, Hunů, Vandalů). |
Kulturní dekadence – Úpadek tradičních hodnot a občanské odpovědnosti.
– Přesun pozornosti od římského ideálu k luxusu a konzumu. |
Vnější tlaky – Invaze barbarů (např. vyplenění Říma Vizigóty v roce 410 n. l. a Vandaly v roce 455 n. l.).
– Tlak Hunů vedených Attilou na východní a západní hranice říše. |
Geografické faktory – Příliš velké území k efektivní správě a obraně.
– Ztráta klíčových provincií, jako byly Hispánie, Afrika a Galie. |
Náboženské změny – Christianizace říše, která změnila její hodnoty a oslabovala tradiční římské náboženské instituce.