Samota jako stav konstruktivní nebo destruktivní?
A jak odlišit jedno od druhého?
V současné době se mnoho mluví o umění být sám sebou, o tom, že máme právo dělat to, co cítíme. S tím samozřejmě nejde než souhlasit. ALE: když se rozhlížím kolem sebe, vidím mnoho lidí mladého i středního věku, kteří po různých vztazích, rozchodech a rozvodech tvrdí, že jejich přirozenost je taková, že jim nedovolí vytvořit blízký spolupracující intimní vztah. To se pozná podle toho, že ve svém životě jednoznačně upřednostnují jiné hodnoty než tvůrčí spolupracující intimní vztah . A co že upřednostňují? Obvykle to je práce, vydělávání peněz, péče o děti či nějaký koníček např. péče o dům, kočku. Na základě tohoto pozorování mi přichází vize o světě Izolátů, kde převažuje spolupráce obchodního charakteru. Tato vize se samozřejmě může změnit, i proto vzniká tento článek.
Je tvoření intimity na úrovni fyzické, emoční a duchovní mezi mužem a ženou prioritou?
Po letech věnování se vztahům, jak v osobním, tak profesním životě se ptám – je to, že upřednostňuji tvoření intimity mezi mužem a ženou jako prioritu, jak na úrovni fyzické, emoční tak duchovní, v pořádku? Tím mám na mysli intimitu vytvářenou s láskou – nikoliv chemické poblouznění zamilovanosti, i když i to může být důležitým momentem k rozvoji opravdové lásky.
Dovolím si tvrdit, že ano. A zároveň dodávám, že stejně důležité je tvoření vztahu se sebou. Tím rozumím vztah se svou animální duší a tělem. Když je člověk sám sebou, cítí energii a chuť tvořit. Proč tedy považuji tvoření intimity mezi mužem a ženou za efektivní pro život? Protože nic jiného nedává větší životní energii než tření a sjednocování jinu a jangu. Můžeme si dovolit sáhnout i ke statistice velkých čísel, které dokazují, že lidé žijící v harmonických vztazích jsou zdravější . Mají méně cukrovky, méně kardiovaskulárních poruch, rychleji se uzdravují a chovají se méně rizikově. To už jsou přeci pádné důkazy, proč vytvářet efektivní, přirozené vztahy. Když budeme mluvit esotericky, vyjádříme to slovy, že žití lásky v srdeční čakře přináší radost, pocit sjednocení a naplnění. A stav sjednocení, intimity s konkrétním člověkem je skutečně zdroj vyšší energie než neosobní láska k veškerenstvu. Podobnou energii, avšak o něco nižší, má i skupinové sdílení a tvoření. To by se však změnilo, pokud by skupinové tvoření realizovali lidé aktivně praktikující intimitu ve dvojici. A tvoření životní energie nedává radost jen nám, ale celému společenství i našemu Stvořiteli. Jako kdybychom byli jedním ze zdrojů energie v síti a tím ji energii vraceli a zároveň zvyšovali. Na tomto místě připomenu občas zapomínaný fakt, že Stvořitel našeho světa jsou dva, muž(ský princip) je půl, žena (ženský princip) je také jen půl, až dohromady jsou jednotka. Stvořitel jsou VŽDY dva .
Věřím, že jsme se právě shodli, že tvořit efektivní i intimní vztahy je žádoucí pro nás samé, svět i Stvořitele.
Když cítíte, že potřebujete Norovat1) – být o samotě
Je přirozené, že bývají období, kdy potřebujeme být sami. Obvykle to bývá tehdy, když se cítíme raněni či vyčerpáni právě vztahy, životem a to bez ohledu na to, zda si bolest uvědomujeme či nikoliv. V takové situaci je třeba vědět, že je to období pro usebrání se a regeneraci. Někteří toto období prožívají efektivně a jiní méně a někteří až k autodestrukci. Nekonstruktivní Izoláty můžeme charakterisovat následovně:
Stav: sám mezi lidmi – člověk věnuje pozornost druhým lidem nebo práci, vyhýbá se řešení vlastního zranění. Takový člověk se nedívá do sebe, ale ven, obvykle se jen obtížně spojuje se svými emocemi a nepracuje na jejich transformaci. Aktivitou ven si nahrazuje absenci intimního vztahu. Jeho vztahy jsou obvykle povrchní a spíše konzumní. Může se jevit i jako člověk energický, ale jeho energie cirkuluje v zájmech pyšného ega.
Stav: sám zavřený ve věži – člověk je pohlcen vlastní bolestí a utápí se v ní. Často se nechá pohltit různými destruktivními pocity mezi které patří: pocity viny, pocity nesmyslnosti žití, sebelítost, naštvanost na svět, na lidi, agrese i potlačená, pocity vlastní nemohoucnosti a nicotnosti. V takovém stavu chybí vize, záměr, kam chce směřovat.
Pro oba dva typy je charakteristické, že říkají: „Mně to tak vyhovuje, vztahy jsou složité a přinášejí jen komplikace a bolest. Stejně je to vždy stejně blbé. Muži/ženy jsou potvory. Láska mezi mužem a ženou neexistuje.“ Izoláti se vnímají izolovaně od společenství lidí, nevnímají sebe jako jednu malou, přesto významnou součástku stvoření. Chybí jim vize sebe sama jako energické, láskyplné tvořivé bytosti rozmnožující energii pro život, pro lásku, pro radost.
Norování jako cesta k obnově energie a vnitřnímu růstu
Přirozený typ norování souvisí s cykličností času. Obvyklý čas pro norování je v souladu s přírodou, tzn. že zimní období vede více k introvertnějším a pasivnějším činnostem jako je individuální odpočívání či tvoření doma nebo pokud člověk žije v harmonickém vztahu, může se věnovat relaxaci ve dvou včt. tantrickému pomalému sexu. Nejvhodnější měsíce pro takové norování jsou leden a únor. V březnu je čas opět se pomalu rozhlížet po tom krásném světě a postupně se zapojovat do jeho tvoření.
Stav usebrání se, protože nás svět unavil
I takový čas je v našich životech přirozený. Obvykle se jedná o vyrovnání se se ztrátou iluzí o našem životě. Pravděpodobně každý víte, kdy jste neměli energii na rozdávání a co tomu předcházelo či v jakých životních kulisách jste se nacházeli.
Co je třeba v takových časech dělat, aby norování bylo regenerační, hojivé a pro budoucnost posilující?
V první řadě je třeba vědět, že v takovém stavu nechcete zůstat na věky. ZÁMĚR je totiž skutečně důležitý. Doporučuji být sám sobě laskavým pozorovatelem a vůdcem, který má cit pro to, kdy pasivita je na místě a kdy se mění v zahálku. Součástí záměru by měla být vize sebe sama jako milující bytosti, která nejenže miluje sebe, partnera, ale aktivně tvoří život a
je schopna spolupráce s ostatními bytostmi na všech úrovních.
Pokud takovou vizi máme, pak se můžeme pustit do uvědomění si všech pocitů, přesvědčení, které nás od ideálu oddělují. A věřte, že to je bod, který má hloubku související nejen s naší „čerstvou“ minulostí, ale obvykle i s velmi hlubokou minulostí naší i našich předků. Často se lidé jen velmi nesměle dotýkají svých potlačených emocí a pocitů, svého Stínu2, protože se stydí sami před sebou. Vězte, že vidět svůj stín je rys statečnosti a pokory. I váš stín patrně obsahuje různé programy, které byly načrtnuty ve stavu Sám zavřený ve věži. Samozřejmě, že naznačené programy v sobě mají obvykle mnoho individuálních podprogramů.
Následně je třeba nacházet efektivní cesty k transformaci těchto negativních programů. Já mohu doporučit léčivé meditace, konstelace, EFT, ale třeba i malování či tancování svých stavů a pocitů se záměrem je propustit. Na této cestě si každý musíme prošlapat tu svou stezku, i když inspiraci u druhých a zkušenějších je vhodné hledat. Z mé zkušenosti je to rychlejší, než když člověk jde osamoceně – protože se nejen předávají informace, techniky, funkční principy, ale zároveň se tvoří silnější transformační pole (pokud člověk zrovna nezabloudí k pyšnému amatérovi) .
Je rovněž vhodné vědět, že pozitivní emoce nepřicházejí sami, potřebujeme si je vytvářet. Pro udržení se ve stavu konstruktivity i v čase nelehkém je vhodné pěstovat vděčnost za maličkosti v životě, dopřát si pravidelný pohyb, protože nesmíme zapomenout na to, že pohyb energii vrací a to i tehdy, když ho zprvu neděláme s velkým nadšením, protože tělu prospívá a skrze něj duchu též. Další zdroj radosti je péče o něco živého a nemusí to být zrovna Charita, protože ta se často stává únikem od sebe sama.
Vše má svůj čas. Můžeme si představit, že na počátku norování jakobyste se vraceli do stavu plodu, který je v bezpečné děloze a nabíráte sílu do prvních čtyř čaker. Postupně se dostáváte do období sezení a rozhlížení se po světě. A teprve když máte dost síly v oblasti prvních čtyř čaker, tak vstáváte a můžete se dát do pohybu. Sami se intuitivně nacitte, kde se nacházíte a jaká čakra potřebuje jakou péči.
Tak všem, kteří se právě nacházíte v čase norování přeji, aby to bylo norování regenerující a hojivé, nikoliv hroutící se do sebe sama.
——————-
Norovat1) – v tomto článku slovem norovat je myšlena potřeba člověka stáhnout se do ústraní, být mimo aktivní dění ve společnosti, věnovat se v ústraní sobě sama; usebrat se, zregenerovat o samotě.
Stín2) – pojem od C.G. Junga. Zahrnuje všechny odvrácené, temné nebo i jen odmítané či nežité stránky, které jedinec (a stejně tak i společnost) sice má, ale z nějakého důvodu se jimi nechce zabývat. Patří sem vše nepřijímané, nežádoucí a netolerované, co je ukryto v nevědomí, i všechno to, čehož blízkost sice tušíme, ale pro nepohodlí či bolestivost konfrontace tomu raději uhýbáme, vytěsňujeme to.
